Myšlenky

  • Co se mi honí hlavou,  Myšlenky

    Cítím se dobře a nebojím se to ukázat

    Jsem si vědoma, že můj public image může spoustě lidem lézt na nervy. A taky, že nikomu nedlužím vysvětlení. Ale třeba tenhle krátký článek na zamyšlení někomu pomůže. Nedávno jsem začala můj devátý rok v Irsku. Je to už osm let, co jsem se přestěhovala na smaragdový ostrov. A i když jsou moje sociální sítě plné duh a jednorožců, vždycky tomu tak nebylo. V sobotu, na kdy připadalo moje stěhovací výročí, jsem si postla jednoduchou Story na můj Instagram, kde jsem krátce oznámila o co se jedná a že jsem happy. Prosím vás, ono to celé samozřejmě může být zavádějící. Ta holka je otravná – pořád se na fotkách usmívá…

  • Co se mi honí hlavou,  Myšlenky

    Jak umění ovlivňuje naše každodenní životy

    Každé ráno na cestě do práce, do business parku plného malých a velkých korporátů, vidím zaměstnance, jak v záři vycházejícího slunce a paprsků odrážejících se od naleštěných budov pochodují do své firmy. Na uších nasazená sluchátka, zaposlouchaní do tónů hudby. Spousta těchto firem nemá s uměním nic společného – nachází se tu IT firmy, firmy, které prodávají schopnosti a zkušenosti svých zaměstnanců jiným firmám, irská firma na sběr baterií a třeba i ten můj korporát. Moje nynější práce je sice součástí korporátu, ale svým způsobem souvisí i s uměním, a proto jsem tu práci taky před pár měsíci vzala. Spousta z nás ale takové štěstí nemá a prodává svůj čas…

  • Co se mi honí hlavou,  Myšlenky

    Když je moc moc

    Sedím na posteli, zachlumlaná v duchně, obložená vodou a kapesníky od krve, protože mi od rána krvácí nos. Jedinou společnost mi dělá zapnutý radiátor. Perfektní neděle. Všechno to začalo během týdne, když jsem se z ničehonic vzbudila s lehkou bolestí krku, z níž se vyklubala rýma. No, je to počtvrté za letošní rok, ale jak pravil klasik – lečená rýma trvá týden, neléčená sedm dní. To dám. Ach jo, ty moje nápady. Naposledy, když jsem byla nachlazená, přesněji řečeno dva týdny dozadu, jsem si taky říkala, že je to letos naposled. A pak jsem v práci seděla za stolem s horečkou. Hned jak zjišťuju, že mi teče krev z nosní…

  • Po sedmi letech v Praze
    Cestovní deníček,  Co se mi honí hlavou,  Myšlenky

    Po skoro sedmi letech jsem strávila víkend v Česku a takhle to dopadlo

    Loni na začátku listopadu mi začal osmý rok v Irsku. Na konci října, po skoro sedmi letech (byla jsem v Česku po přestěhování se si dodělat střední) jsem zamířila zpátky do Čech. Přesněji řečeno jen do Prahy a jen na čtyři dny. Samozřejmě jsem si vybrala víkend, kdy jsme slavili stoleté výročí od založení Československa. Okej, já si ten víkend nevybrala schválně, měla jsem další koncert (a neměla jsem srdce jim to vyčíst). Ani moc nezáleží na tom, kde jsem byla a co jsem dělala (ano, něco málo nakonec zmíním níže), jako na tom, jaké to je se skoro po sedmi letech vrátit domů. Jestli se to vůbec dá nazývat…

  • editovani fotek
    Co se mi honí hlavou,  Myšlenky

    Jak daleko se dá zajít při editování fotek?

    Dneska jsem se rozhodla zameřit na téma, které většině z vás asi moc neřekne. Myslím si, ale že by mělo zajímat hlavně ty z vás, kteří na Instagramu sledují velké cestovní profily. Je to pár týdnů dozadu, co mě začal iritovat styl, jakým tyhle velký profily editovaly svoje fotky. Jestli si náhodou někdo vzpomínáte, tak referuji k té oranžové „mlze“ na fotkách. Byl to zase nový trend v úpravě fotek a bohužel spousta profilů se toho chytla, takže můj IG feed nakonec vypadal jak pomeranč. Tenkrát jsem o tom chtěla natočit Storíčko, ale jeden super irský fotograf mě předběhl a postnul o stejném problému na svůj IG. Musím říct, že…

  • tři důležité životní poznatky
    Co se mi honí hlavou,  Myšlenky,  Životní styl

    Tři věci, co jsem se letos naučila

    Okej, nemyslím si o sobě, že jsem nějakej life coach nebo něco podobnýho. Možná ani nejsem dost stará na to, abych vůbec vytvářela takový článek. Ale já ho stejně píšu, píšu ho pro mé budoucí já, když se zase budu cítit zaseklá, bezmocná, na dně. Píšu ho pro kohokoliv z vás, kdo se teď tak cítí, protože třeba vám to pomůže si nějaké věci uvědomit. Ten název smrdý jak dobrej clickbait, proto jsem se rozhodla, že si nebudu hrát na lifestyle časák, ale ke každé věci vám dám několik přesných příkladů, abyste měli vůbec ponětí o čem mluvím a co si pod tím představit. Stůj si za svým (a neboj…

  • ferris wheel
    Co se mi honí hlavou,  Myšlenky

    Někdy prostě jen potřebujete najít peníze. Třikrát. Za měsíc.

    Dneska to měla být neděle jako každá jiná. Až na to, že jsem šla s kámoškou na místní žňový festival a zítra nemusím vstávat do práce. Docela vyhlídky, ha. Festival ušel, byl v podstatě stejný jako každý rok – spousta stánků s jídlem a děsně moc lidí a dětí (všechny je podezřívám, že se do Waterfordu přestěhovali jen kvůli tomuto festivalu a aby mi tak otravovali život).  Stejně jsem si nejvíc užila tu část, která byla v podstatě vyhraněná pro děti aka ohrada s koňmi, domácími zvířaty (Jedna holčička nadšeně křičela „Hele, mami, mají tady krávu! Krávu!“. I mean okay ..). Dokonce přivezli i želvu a sovy s dalším ptactvem.…

  • hory v Irsku
    Co se mi honí hlavou,  Myšlenky,  Životní styl

    Co dělat když máte spoustu času a přátele v čudu

    Život je svině. To už víme. Taky víme, že načasování není ideální. Vy se rozhodnete pro studijní/kariérní pauzu, chcete si užit nějaký ten čas s přáteli. Ti vám ale oznámí, že se vlastně stěhují pryč a vy tak nějak zůstanete sami. Co teď? Poznámka: Původně jsem chtěla napsat článek na téma – sama a v cizině, ale po pár bodech mi došlo, že je fuk, kde žijete. Ono se to dá aplikovat všude. Článek byl inspirován Čili Chili a seriálem The Bold Type a měl by se brát s humorem a nadsázkou.

  • cizí jazyk
    Co se mi honí hlavou,  Myšlenky

    Proč je znalost cizího jazyka důležitá pro život v zahraničí (a jak si ho zdokonalit)

    Bylo mi čerstvých devatenáct, zrovna jsem vystoupila z auta a stoupla do lejna. Tak začala nová kapitola mého života, v Irsku. S B1 angličtinou. O skoro sedm let později se sebevědomím zvedám telefon a odpovídám plynulou angličtinou. Byla to dost strnitá a frustrující cesta během které mi byla odepřena práce kvůli mé mizerné angličtině, bezesné noci, kdy jsem se trápila, jestli to vůbec zvládnu a co se mnou bude. Měla jsem rozum a stálo při mně určitě i jistá dávka štěstí, protože jsem se odloučila od československé komunity a naplno se ponořila do té irské a tím se mi úroveň zvedla na C1. Možná jste třeba někdy uvažovali nad životem…