Myšlenky

Cítím se dobře a nebojím se to ukázat

Jsem si vědoma, že můj public image může spoustě lidem lézt na nervy. A taky, že nikomu nedlužím vysvětlení. Ale třeba tenhle krátký článek na zamyšlení někomu pomůže.


Nedávno jsem začala můj devátý rok v Irsku. Je to už osm let, co jsem se přestěhovala na smaragdový ostrov. A i když jsou moje sociální sítě plné duh a jednorožců, vždycky tomu tak nebylo. V sobotu, na kdy připadalo moje stěhovací výročí, jsem si postla jednoduchou Story na můj Instagram, kde jsem krátce oznámila o co se jedná a že jsem happy.

Prosím vás, ono to celé samozřejmě může být zavádějící. Ta holka je otravná – pořád se na fotkách usmívá a pořád je pozitivní. To určitě fejkuje. Kdo jako může bejt tak happy? No jo, ona bydlí v cizině, tam se má určitě skvěle. A do Česka si lítá rekreačně. Snobka.

Hele, on mi tohle nikdo nikdy nenapsal a podezírám můj mozek, že si tohle prostě všechno vymyslel. On si to třeba nikdo nemyslí. Ale co kdyby náhodou jo, že jo?

Takže takhle – skoro celej můj život jsem se po štěstí pídila, posledních pár let jsem v podstatě žila jen v depresích (které se o dost zhoršily po přestěhování do Irska), a tak docela považuju za zázrak, že tu pořád ještě jsem. A že se cítím o dost líp než třeba před rokem, nedejbože před dvěma.

Nejsem šťastná imrvére. Taky mám dny, kdy je mi na nic. Pořád si na něco stěžuju, furt nesnáším lidi a hnusný počasí. Ale když se srovnám teď a před dvěma lety a dříve, tak opravdu vidím ten rozdíl a jsem na sebe hrdá. Na to, že jsem se rozhodla pro sebe bojovat a zkusit si jít za svým. A to i s vědomím, že to třeba nevyjde.

Dokázala jsem zmírnit deprese a i když mi úzkosti pořád řídí život, cítím se víc pozitivně. Jakože většinou opravdu něco cítím. Nějak se dokážu na věci občas podívat i z té lepší stránky a nemívám mentální breakdowny při každé malé nepříjemnosti.

Všechno jsem to před dvěma lety postavila na malých věcech a rozhodnutích. Ta mě přivedla až sem a já jen říkám – občas se cejtím fakt dobře a nebojím se postnout selfíčko na Storíčka a dát si k tomu sentimentální popisek o štěstí, protože zítra už to třeba zase může bejt jinak.


Tak chci jen říct, že se není za co stydět pokud se vám zrovna daří, pokud máte prima náladu a chcete to dát světu vědět. Na druhou stranu totéž platí, když vám není nejlíp, pak ale doporučuju spíš si s někým popovídat (a to říkám já, kdo má vždycky pocit, že každýho jen otravuje).

P.S.: Úvodní fotka vznikla během Waterford Walls a vyfotil ji polský fotograf z Corku, Karol Kachmarsky.

Leave a comment

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..