Cestovní deníček,  Irsko

Po stopách irské přírody: hrabství Wicklow

Asi v půlce srpna mě čekala další výzva – poprvé jsem se setkala s mou novou kamarádkou E., se kterou se znám z Instagramu. E. bydlí v Dublinu a moc dobře zná jeho okolí, a tak rozhodla, že naše první setkání proběhne v horách. Byla jsem nadšená, než mi došlo, že přesně tohle by navrhnul sériový vrah.


E. sleduji na Instagramu už nějaký ten pátek a hned od začátku zbožňuju její fotky. Většinou se jedná o skvělé záběry irské přírody, nebo střípky z dublinského okolí. Nepůjdu do podrobna o tom, jak jsme se začaly bavit. Celá ta situace byla docela neočekávaná, ale jsem ráda, že jsme s E. našly víc společného než jen focení a že to vedlo k našemu prvnímu setkání. Pokud E. ještě neznáte z mého IG, tak tohle je její účet.

Spoustu fotek z tohoto výletu jste mohli vidět na mém Insta, kam jsem je v posledních pár dnech postovala. E. mě vzala do Glencree, kde jsme si daly kávu a světe div se, v Glencree, což je vesnička uprostřed ničeho, se nachází hřbitov pro německé vojáky. Pro ty z vás, co neví – Irsko bylo během druhé světové války neutrální. Němci si sem jezdili na dovolenou a Irové se jednu dobu snažili do Německa prodat Guinness.

Nevím přesně jména ostatních zastávek, většinou to bylo všechno in the middle of nowhere kdesi ve Wicklow horách, což můžete poznat ze samotných fotek.

Za zmíňku nicméně stojí Lough Tay. Nejznámější jezero ve Wicklow horách, také přezdívané Guinness Lake. I když tak tmavé mi nepřišlo. My na něj koukaly ze dvou stran – z té první jsme měly lepší výhled a míň tam foukalo. Ze druhé, turisty oblíbené strany, jsem vyfotila jen jednu fotku, protože tam tak foukalo, že mě E. musela podepírat.

Wicklow hory jsou národním parkem a troufla bych si tvrdit, že zabírají velkou část hrabství Wicklow. Do hor se dostanete pouze autem. Alternativně, do Glendalough jezdí jednou denně bus z centra Dublinu. V horách je toho spoustu k vidění – od hor, přes jezera, výhledy, hřbitovy až k přírodě. Pokud budete cestovat autem, tak se doporučuji zastavit i u moře, třeba v Greystones, kde je to taky fajn.


Článek je tentokrát fakt jen na koukání. A vzhledem k tomu, že vyšel, tak to znamená, že mě E. nezabila a nezbavila se mého těla někde v horách. Yay.