-
Někdy prostě jen potřebujete najít peníze. Třikrát. Za měsíc.
Dneska to měla být neděle jako každá jiná. Až na to, že jsem šla s kámoškou na místní žňový festival a zítra nemusím vstávat do práce. Docela vyhlídky, ha. Festival ušel, byl v podstatě stejný jako každý rok – spousta stánků s jídlem a děsně moc lidí a dětí (všechny je podezřívám, že se do Waterfordu přestěhovali jen kvůli tomuto festivalu a aby mi tak otravovali život). Stejně jsem si nejvíc užila tu část, která byla v podstatě vyhraněná pro děti aka ohrada s koňmi, domácími zvířaty (Jedna holčička nadšeně křičela „Hele, mami, mají tady krávu! Krávu!“. I mean okay ..). Dokonce přivezli i želvu a sovy s dalším ptactvem.…
-
Co dělat když máte spoustu času a přátele v čudu
Život je svině. To už víme. Taky víme, že načasování není ideální. Vy se rozhodnete pro studijní/kariérní pauzu, chcete si užit nějaký ten čas s přáteli. Ti vám ale oznámí, že se vlastně stěhují pryč a vy tak nějak zůstanete sami. Co teď? Poznámka: Původně jsem chtěla napsat článek na téma – sama a v cizině, ale po pár bodech mi došlo, že je fuk, kde žijete. Ono se to dá aplikovat všude. Článek byl inspirován Čili Chili a seriálem The Bold Type a měl by se brát s humorem a nadsázkou.
-
Nalaďte se na Irsko s výběrem irské moderní hudby
Nejspíš tomu budete těžko věřit, ale irská hudební scéna se fakt neskládá jen z The Cranberries, U2, Hoziera a Enyi. Kromě pop rocku a pop folku Irové kupodivu umí vyprodukovat i docela slušné dance songy. V tomhle článku bych vám chtěla představit takový ultimátní irský playlist – ať už se do Irska chystáte nebo ne. Hlavně jsem si říkala, jak vám tady pořád vykládám, jak pařím na Keywest a vy vůbec nevíte o koho se jedná. Všechny písničky hrají v místních rádiích, možná dokonce jednoho nebo dva interprety znáte i z českého éteru. Dva disclaimery na začátek: Ukážu vám písničky a kapely/interprety, co se líbí mně. Irsko toho má mnohem…
-
Proč je znalost cizího jazyka důležitá pro život v zahraničí (a jak si ho zdokonalit)
Bylo mi čerstvých devatenáct, zrovna jsem vystoupila z auta a stoupla do lejna. Tak začala nová kapitola mého života, v Irsku. S B1 angličtinou. O skoro sedm let později se sebevědomím zvedám telefon a odpovídám plynulou angličtinou. Byla to dost strnitá a frustrující cesta během které mi byla odepřena práce kvůli mé mizerné angličtině, bezesné noci, kdy jsem se trápila, jestli to vůbec zvládnu a co se mnou bude. Měla jsem rozum a stálo při mně určitě i jistá dávka štěstí, protože jsem se odloučila od československé komunity a naplno se ponořila do té irské a tím se mi úroveň zvedla na C1. Možná jste třeba někdy uvažovali nad životem…
-
Taylor Swift live aneb zážitky z Croke Parku
Letos jsem si splnila jeden z mých koncertních snů a navštívila jsem koncert Taylor Swift v Croke Parku, což je prý třetí největší stadión v Evropě. Jako zas tak masivní mi nepřišel, ale co já vím o stadiónech, že jo. Pokud máte zájem si přečíst článek o ERAS Tour v Dublinu, pak můžete zde. Ať se líbí! Taylorka poctila Dublin dvěma koncerty, já měla lístek na ten páteční, což byla vlastně taky první irská zastávka. Den byl naprosto šílenej – ráno do práce, nakonec jsem se rozhodla jet dřívějším busem, protože předskokanky začínaly už dost brzo a i když nejsem fanynka Charli XCX a nějak neječím při pohledu na Camillu…
-
Tak ahoi, Titanicu!
Irsko kromě spousty zeleně a Mohérů nabízí i hodně zajímavé historie. Dneska vám s sebou vezmu do Cobhu, nebo jak se kdysi jmenoval – Queenstown. Wait, něco vám to říká, že? Ano, správně, jely jsme navštívit poslední zástavku Titanicu. Cobh je malinká vesnička asi 20 minut vlakem z Corku. Logicky žije z cestovního ruchu, upřímně řečeno bydlet bych tam fakt nemohla – přislo mi, že tam vůbec nic nemají. Ale zase na druhou stranu pokud je nájem levný, pak člověk hospne na vlak a za chvíli je v Corku. Pojďme si dát trochu historie – Cobh se původně jmenoval Cove, v roce 1849 byl přejmenován na Queenstown, protože ho v době…
-
30 Seconds to Mars v Dublině + noční fotky Dublinu
Musicserver měl pravdu. Musicserver. Měl. Pravdu. Abyste pochopili, o čem mluvím, musím vám pár věcí vysvětlit. Zaprvé, nesnáším musicserver – přijde mi, že se pořád do všech naváží jak skupina zkrachovalých muzikantů. Zadruhé, většinou si nečtu koncertní recenze a to z jednoho prostého důvodu – preferuji si na věc/člověka udělat svůj vlastní názor. Ve středu mě čekal můj první koncert 30 Seconds to Mars. Není tajemstvím, že Jared Leto je dosti problematický člověk, nicméně mně se líbí starší hudba Marsek, a tak jsem se rozhodla jít. Čirou náhodou jsem někdy v dubnu narazila na recenzi psanou musicservem právě o Marskách. Nečetla jsem ji, ale z názvu a drobného popisku (a…
-
Veganem na den
Už to jsou asi dva nebo tři měsíce, co jsem se rozhodla jít diary free (tedy bez mléčných výrobků) a trochu pozměnit můj jídelníček. Místo mastných brambůrek, nebo Milky jím veganské čokolády a tyčinky spolu s veganskými crackery, popcornem a zmrzlinou. Když u mě byla v dubnu na návštěvě kamarádka V., která je veganka, tak jsem skoro na dva dny jedla taky pouze vegansky. Není to zrovna můj cíl v tuto dobu, ale jídlo obecně miluju, takže jsem si to užila. První den jsme strávily v Corku a zastavily se v hned na několika místech (narozdíl od Waterfordu, kde v tu dobu bylo jen jedno veganské café – o tom…
-
Sobotní chill v Dublinu
Po náročném týdnu jsem byla ráda za oraz v irské metropoli. Dublin je mý oblíbený město v Irsku a né, že bych ji tu moc bylo, že jo. Ale v Dublině je prostě všechno, přesně jak má bejt. Původně jsem tam teda neměla jet, ale po dohodě s kámoškama jsem se s jednou z nich setkala v buse, abychom společně docestovaly za tou třetí z našeho gangu, která měla shodou okolností narozeniny víkend předtím, takže jsme se rozhodly i tak trochu slavit 🙂 Jen pro představu, z Waterfordu do Dublinu se dostanete za dvě a půl hodiny, takže asi jako trasa Brno – Praha. Nějakým zvláštním způsobem mi to ale…
-
Jak jsme si ochočili Batmana
Když jsme se před pár lety stěhovaly do našeho nynějšího domu, tak jsem byla připravená na ledacos (paní makléřko, ty uřvaný děcka na hřišti za barákem jdou slyšet), ale houf zatoulaných koček, kterému neoficiálně vládne majestátní černá kočka, to jsem fakt nečekala. A už vůbec jsem nečekala, že si tu černou kočku přejmenuju na Batmana (nešlo jinak) a po čtyřech letech vzájemného respektu a pár modelingových póz – viz níže, si nás tahle kočka ochočí natolik, že ji začneme krmit! Zde je nutno pochopit, že naše rodina nikdy na kočky moc nebyla – v jednu chvíli jsme měli fenku (o tom třeba jindy), ale o kočce jako takové jsme nikdy…
