-
Tři věci, co jsem se letos naučila
Okej, nemyslím si o sobě, že jsem nějakej life coach nebo něco podobnýho. Možná ani nejsem dost stará na to, abych vůbec vytvářela takový článek. Ale já ho stejně píšu, píšu ho pro mé budoucí já, když se zase budu cítit zaseklá, bezmocná, na dně. Píšu ho pro kohokoliv z vás, kdo se teď tak cítí, protože třeba vám to pomůže si nějaké věci uvědomit. Ten název smrdý jak dobrej clickbait, proto jsem se rozhodla, že si nebudu hrát na lifestyle časák, ale ke každé věci vám dám několik přesných příkladů, abyste měli vůbec ponětí o čem mluvím a co si pod tím představit. Stůj si za svým (a neboj…
-
Koncert Jessie J v Dublinu (+fotky)
Kdyby mi někdo před sedmi lety, v dobách úspěchu Price Tag a Do It Like A Dude, tvrdil, že za sedm let půjdu na koncert Jessie J, užiju si to a že na ten koncert půjdu kvůli V., tak bych tomu člověku nevěřila ani nos mezi očima. Abyste pochopili – zase za tak velkou fanynku Jessie jsem se fakt nepovažovala (znala jsem sedm songů ze sedmnácti trackového setlistu .. taky minulý čas, protože od té doby koukám na YouTube jen na videa s Jessie.. ), navíc V. před sedmi lety zasádně rádiové songy nejela – nejspíš jste ji našli někde sedět se sluchátkama v uších, ze kterých se buď valili…
-
Cesta do Bavorska díl druhý: přírodní krásy Garmisch-Partenkirchen
Druhou bavorskou zastávkou byla malebná vesnička přímo pod Alpami, na hranici Německa s Rakouskem – Garmisch-Partenkirchen. Vlastně se jedná o dvě vesnice, které se v ’36 na popudy Adolfa spojily a Olympiáda se pak poeticky konala zde. Původně mi weather appka hlásila jasno a teplo po celý den. Realita nakonec byla taková, že jsem přijela do mlhy zahaleného místa. Mlha se naštěstí s přibývajícími hodinami rozptýlila. Teplo mi dvakrát ale nebylo, ale hlad po novém dobrodružství byl větší. Jak už víte, každé nové místo si dopředu googlím a vytvářím si v hlavě jakýsi itinerář. Ten pro GaPa vypadal následovně: Tohle všechno jsem chtěla stihnout během slunného dne a sedmi hodin.…
-
Throwback: koncert Imagine Dragons aneb nová deska na cestě!
Když jsem si zakládala tento web, tak jeden z článků, o kterém jsem chtěla napsat byl únorový koncert Imagine Dragons v Dublinu. Jenže jsem od přírody líný tvor a nikdy jsem se k tomu nedostala.. až teď! Imagini ohlásili druhé album tento rok, pojmenované Origins a já mám konečně důvod vám ukázat ty super ultra povedený fotky. Okej, pěkně popořadě. Pokud náhodou neznáte Imagine Dragons – jedná se o americké alternativně rockové uskupení a kapelu, kterou mám fakt ráda. Imagini letos vydali už jedno album Evolve, ale jak tak koukám, nejsou jediní, co letos vydají alba dvě (Že by novej trend na západním pobřeží?). Druhé album Origins vyjde 9. listopadu…
-
Cesta do Bavorska díl první: krásy Mnichova za jeden den
Máma vždycky žertuje, že jsem se narodila v autě, jak moc miluju cestování. Jako malé mi nemohla říct, že druhý den někam jedeme, jinak jsem ji celou noc nespala. Jako když jsem poprvé jela se školou do zahraničí, strávili jsme 24 hodin v autobuse a hádejte, kdo ani oko nezamhouřil, protože všechno venku bylo nové a fascinující a pořád je. Před odletem mi bylo řečeno, že jsem stejně dobrá, že si takhle někam sama vyjedu. Asi jsem, co já vím. Za těmi všemi příběhy a novými místy se ale nachází nespočet neprospaných nocí a úzkosti. Nevím, jak to mají jiní cestovatelé, ale já jsem od přírody strašpytel a nová místa…
-
Tu kytaru jsem koupila kvůli.. sobě
Letos jsem se konečně rozhoupala. Letos jsem si splnila jedno přání. Koupila jsem si kytaru. Ne, neumím na ni hrát. That’s the whole point. Jako takhle, mě hra na kytaru lákala už od dětství, ale nějak jsem se k tomu nikdy nedostala. Před pár lety jsem si všimla, že v Lidlu občas prodávají hudební nástroje, tak jsem si každý rok říkala, že ještě ne, že si tu kytaru za €50 koupím až ji zase příště budou mít. Naposled jsem si to řekla loni před Vánocemi a oni ji od té doby neměli .. Přišel čas na Plán B – sehnat kytaru z druhé ruky Přišel Plán B – sehnat kytaru…
-
Někdy prostě jen potřebujete najít peníze. Třikrát. Za měsíc.
Dneska to měla být neděle jako každá jiná. Až na to, že jsem šla s kámoškou na místní žňový festival a zítra nemusím vstávat do práce. Docela vyhlídky, ha. Festival ušel, byl v podstatě stejný jako každý rok – spousta stánků s jídlem a děsně moc lidí a dětí (všechny je podezřívám, že se do Waterfordu přestěhovali jen kvůli tomuto festivalu a aby mi tak otravovali život). Stejně jsem si nejvíc užila tu část, která byla v podstatě vyhraněná pro děti aka ohrada s koňmi, domácími zvířaty (Jedna holčička nadšeně křičela „Hele, mami, mají tady krávu! Krávu!“. I mean okay ..). Dokonce přivezli i želvu a sovy s dalším ptactvem.…
-
Co dělat když máte spoustu času a přátele v čudu
Život je svině. To už víme. Taky víme, že načasování není ideální. Vy se rozhodnete pro studijní/kariérní pauzu, chcete si užit nějaký ten čas s přáteli. Ti vám ale oznámí, že se vlastně stěhují pryč a vy tak nějak zůstanete sami. Co teď? Poznámka: Původně jsem chtěla napsat článek na téma – sama a v cizině, ale po pár bodech mi došlo, že je fuk, kde žijete. Ono se to dá aplikovat všude. Článek byl inspirován Čili Chili a seriálem The Bold Type a měl by se brát s humorem a nadsázkou.
-
Nalaďte se na Irsko s výběrem irské moderní hudby
Nejspíš tomu budete těžko věřit, ale irská hudební scéna se fakt neskládá jen z The Cranberries, U2, Hoziera a Enyi. Kromě pop rocku a pop folku Irové kupodivu umí vyprodukovat i docela slušné dance songy. V tomhle článku bych vám chtěla představit takový ultimátní irský playlist – ať už se do Irska chystáte nebo ne. Hlavně jsem si říkala, jak vám tady pořád vykládám, jak pařím na Keywest a vy vůbec nevíte o koho se jedná. Všechny písničky hrají v místních rádiích, možná dokonce jednoho nebo dva interprety znáte i z českého éteru. Dva disclaimery na začátek: Ukážu vám písničky a kapely/interprety, co se líbí mně. Irsko toho má mnohem…
-
Proč je znalost cizího jazyka důležitá pro život v zahraničí (a jak si ho zdokonalit)
Bylo mi čerstvých devatenáct, zrovna jsem vystoupila z auta a stoupla do lejna. Tak začala nová kapitola mého života, v Irsku. S B1 angličtinou. O skoro sedm let později se sebevědomím zvedám telefon a odpovídám plynulou angličtinou. Byla to dost strnitá a frustrující cesta během které mi byla odepřena práce kvůli mé mizerné angličtině, bezesné noci, kdy jsem se trápila, jestli to vůbec zvládnu a co se mnou bude. Měla jsem rozum a stálo při mně určitě i jistá dávka štěstí, protože jsem se odloučila od československé komunity a naplno se ponořila do té irské a tím se mi úroveň zvedla na C1. Možná jste třeba někdy uvažovali nad životem…
