Víkendový cestovníček: poslední zastávka Titaniku, Cobh
Pokud vám jméno Cobh něco říká, tak jste buď velkými fanoušky historie Titaniku, nebo čtete můj blog opravdu dlouho (jestli to druhé, tak kudos to you!). O Cobhu jsem psala před čtyřmi lety, když jsme ho spolu s V. navštívily. V té době nám ale nepřálo počasí, a tak když se poslední neděli v srpnu loňského roku vyčasilo, bylo jasné kam vyrazíme.
Cobh je jedno z míst, které jsem navštívila hodněkrát od té doby, co žiju v Irsku. Skoro pokaždé za opravdu pěkného počasí, nicméně pokaždé jsme zaparkovali chvilku u parku a pak se jelo dál. Přitom tohle městečko má toho tolik co nabídnout a nejen v rámci zmíněného Titaniku.
S V. jsme se o tom přesvědčily v dubnu 2018, o tomto výletu jsem psala tady – doporučuji přečíst pokud vás zajímá historie tohoto městečka, protože k té se v tomhle článku vracet nebudu. Kromě typického irského počasí jsme ale vynechaly třeba Titanic Memorial Garden, která opravdu stojí za návštěvu. V té době jsem taky nevěděla, odkud se dá nejlépe vyfotit katedrála s barevnými domečky, jak to všichni známe z Instagramu.
Teďka jsem si po sobě přečetla ten starý článek a holy kittens, já bych neprodala ani vlastní mámu. Jsem ale ráda, že se můj pohled za těch pár let změnil a Cobh určitě doporučuji navštívit a uvolnit si na něj celé odpoledne.
Tentokrát jsem vyrazila do Cobhu s mamkou, jak už jsem nakousla v článku o Howthu. Chtěla jsem využít počasí – modrá obloha a neskutečné vedro – a v klidu si projít městečko a zavítat do míst, kde jsem nikdy předtím nebyla. Dostat se do Cobhu z Waterfordu není úplně nejjednoduší záležitost pokud nemáte auto, což my neměly. Vyrazily jsme tedy autobusem do Corku, kde jsem přestoupily na vlak do Cobhu a pak jsme si musely hlídat zpáteční odjezd, aby nám neujel poslední autobus z Corku a taky samotný vlak z Cobhu, protože neděle.
Do Corku jsme přijely něco po poledni a v jednu nám odjížděl vlak do Cobhu. V klidu jsme došly na vlakové nádraží a počkaly až nás začnou pouštět na platformu (normálně si člověk koupí lístek, ale my tu jezdíme na tzv. Leap kartu – něco jako Oyster card v Londýně). Tentokrát šlo všechno bez problémů, žádné zajížďky, protože Cobh je poslední zastávka na této trase a vlak nemá kde odbočit. To jsem samozřejmě uvítala haha
Do Cobhu jsme přijely kolem půl druhé a měly jsme skoro tři hodiny čas si všechno projít. Musím říct, že jsem si nebyla jistá, jestli to bude stačit, ale ve finále jsme se poslední hodinu už jen tak potulovaly a posedávaly na lavičkách a tak. Chtěla bych ale také podotknout, že jsme do muzea opět nezavítaly, takže pokud se chystáte také přeskočit muzeum, pak vám tři hodiny na Cobh budou krásně stačit.
Co jsme teda všechno dělaly a viděly?
Z vlakového nádraží jsme šly směrem do centra rovnou na molo J. F. Kennedyho odkud je nejlepší výhled na katedrálu a městečko pod ní. Což moje fotky moc nedokazují but anyway. Ze stejného mola máte taky nerušený výhled na molo Titaniku (které jde vidět i z parku na druhé straně, ale ten byl ten den napakovaný lidmi a člověk by se k vodě nedostal ani za mák). Po zastávce na mole jsme se vydaly do zmíněných Memorial Garden, kde jsme ani jedna z nás předtím nebyla.
Na mapě to možná vypadá, že jsou zahrady hodně daleko, ale pokud vám přeje počasí, tak určitě doporučuji se do zahrad projít. Po cestě jsou nejen krásné výhledy na moře a zpátky do centra, ale také se dostanete z turistické části Cobhu a uvidíte jak místní opravdu žijí.
Titanic Memorial Garden je menší zahrada s pomníkem, na kterém najdete jména všech pasažérů, co se nalodili na Titanik přímo z Cobhu. Kromě památníku je tu udělaný výhled na záliv a moře s lavičkami a můžete se tu posadit před cestou zpátky do centra. Není tu parkoviště, takže auto nechte kdyžtak zaparkované ve středu města.
Po zahradách jsme s mamkou vyrazily ke katedrále. Jedna se nejspíš o nejvíc ikonickou budovu v Cobhu a určitě o jednu z nejznámějších. Tentokrát jsem se i přemohla a šla dovnitř a mají to tam hezké. Výhled od samotné katedrály samozřejmě 11/10. V tu chvíli nás to i trochu pobavilo, protože z parku dole se k nám nahoru donesla živá hudba. Po katedrále jsme se zastavily u barevných domečků o ulici dál. Nesešly jsme ale do parku naproti, protože ta ulice je až nebezpečně strmá a já si nějak ten den nevěřila. Prošly jsme jestě o ulici dál, kde kdysi kamenný plot nebyl tak vysoký (podle Google Street view) a odkud jste mohli vidět krásně oboje – katedrálu i domečky. V dnešní době, pokud nemáte aspoň metr sedmdesát, tak na to rovnou zapomeňte. Na druhou stranu, doporučuji ten parčík ve strmé ulici, přišlo mi, že si lidé vychodili cestičku na vršek parku hnedka pod zmíněný kamenný plot, tudíž výsledek by měl být stejný (to jsem samozřejmě zjistila až doma, takže zase někdy příště).
My pokračovaly cestou zpátky k moři, odkud jsou taky pěkné výhledy ať už na katedrálu za námi, nebo na vlakové nádraží, moře a Spike Island před námi. Spike Island bývalo kdysi vězení (něco jako Alcatraz I guess) a v dnešní době je přístupné veřejnosti. Ferry na ostrov odjíždí z mola J. F. Kennedyho a lístky se musí koupit dopředu. My to tentokrát nestihly, ale ihned jsme si to přidaly na list budoucích návštěv, protože kromě návštěvy vězení, ostrov nabízí i krásné výhledy na Cobh a to prostě chci.
Nakonec jsme se poflakovaly ještě po náměstíčku a poseděly jsme v parku, kde jsme si při živé hudbě snědly sváču. Pak jsme se vydaly ještě jednou na molo, protože jak už jsem naznačila na začátku článku, tak jsem nebyla spokojená s mými fotkami a nakonec jsme si ještě chtěly dát zmrzku, abychom ji porovnaly s předešlým dnem v Howthu, ale fronty byly tak dlouhé, že zmrzlina nebyla.
Ještě bych chtěla randomly zmínit, že se určitě vyplatí koukat z okna vlaku do a z Cobhu. Po cestě tam se nám nic extra nestalo, ale po cestě nazpět byl odliv a my viděly tuleně, což byla dobrá záplata na den bez zmrzky.
Jak už jsem teda řekla, Cobh určitě doporučuji. Není to nejspíš celodenní výlet, ale minimálně odpoledne tady zabijete a určitě je se čím zabavit.
