Víkendový cestovníček: městečko Kildare
V půlce června jsem konečně zavítala do městečka Kildare kousek od Dublinu, které je známé jako dostihová velmoc.
Co mě ale lákalo nejvíc byly samozřejmě ovce. Pokaždé, když jsem jela vlakem do Dublinu, tak jsem je viděla jak se pasou na pláních za Kildare. A nikde žádné ploty (normálně jinak jsou, protože soukromé pozemky). Ty mi ale ten den nevyšly a proto jsem se vrátila o týden později hihi
První návštěvu jsem si užila s kamarádkou I., která byla v Kildare také poprvé, takže jsem měly velké plány:
– projít si centrum městečka
– ovce
– Kildare village nákupní centrum
– Irský národní hřebčín (Irish National Stud and Gardens)
Možná vám nepřijde, že je tam toho hodně k vidění, ale jak už víte, ovce jsme nestihly a prozradím vám, že nákupák také ne (ne, že bychom chtěly nakupovat, ale on má hodně zajímavou architekturu). Měly jsme asi pět nebo šest hodin na všechno a rovnou vám říkám, že je to málo haha
Obě dvě jsme přijely vlakem (já z Waterfordu a kamarádka z Dublinu). Linka Waterford – Dublin totiž nejen jede přes Kildare, ale hlavně tam i staví. Od vlakového nádraží jsme se vydaly hned do městečka, které je asi 10 minut pěšky. Narozdíl od Waterfordu, nádraží se nenachází mimo město. Přišly jsme k hlavnímu náměstí Market Square, které je ze všech stran obehnáno hospodami, restauracemi a různými obchůdky. I přesto, že architektura byla stále irská nějak jsem měla pocit, že v Irsku nejsem a věděla jsem, že si ten den užiju. Možná za to mohla i budova Silken Thomas, hned na jednom kraji náměstí, která vypadá spíš jak z amerického filmu.
Z toho, co jsem zatím viděla kolem ostrova, tak centra měst a vesnicí jsou většinou nákupní ulice (Thomastown a centrum Corku) nebo se centrum točí okolo řeky, která jím protéká (tzv. nábřeží např. v Dublinu). V Kildare značí centrum náměstí, jak jsme na to zvyklí z Česka. Žádná řeka městečkem neprotéká. Prošly jsme si náměstí a objevily i Kildare Castle, ze kterého se vyklubala věž nepřístupná veřejnosti na parkovišti u jednoho z hotelů. Kolem náměstí jsme se zdržely dost dlouho, protože jsme si musely všechno nafotit (kamarádka je stejný blázen jako já, což jí dělá ideálním spolucestujícím). Kromě architektury a místních vibes nás zaujaly i malby. Hned na náměstí se nad vámi tyčí samotná Brigid, která si pak čte o kousek dál při vchodu ke katedrále Svaté Brigid. Kromě této historie se tu nachází i hodně maleb dostihů a referencí ke Curragh pláním.
Asi nejdůležitější zastávka hned u tohoto náměstí je ale zminňovaná katedrála Svaté Brigid. Ta je volně přístupná veřejnosti a samozřejmě jsme se do ní zašly podívat. Brigid (v češtině Brigita) byla abatyše, která v Kildare založila klášter někdy v roce 480 a nynejší katedrála se prý nachází právě na místě, kde kdysi byl tento klášter. Kromě toho se traduje, že Brigid dělala zázraky jako např. uzdravování nemocných. Také např. založila školu umění a zámečnictví. Brigid umřela 1. února a to je v Irsku známé jako Saint Brigid’s Day – od roku 2023 také jako státní svátek – s ní se pojí tradice vyrábění křížů ze sítiny. Ty se věší přes dveře a okna, aby chránily před ohněm, blesky, nemocemi a zlými dušemi.
Pro všechny nadšence výhledů by vás ale mělo zajímat, že právě tady se nachází věž, která je druhá nejvyšší v Irsku o výšce 33 metrů a nejvyšší přístupná v Irsku. Musely jsme ji zdolat! Hned u ní starší pán prodává lístky a dokonce nám řekl i trochu historie nejen o této věži. Vtipně, lístky nám prodal až po slezu, prý kdybychom to nevyšly, tak platit nemusíme hihi Také nám vypsal certifikát, že jsme tu věž zdolaly (a účtoval nám jen studentskou cenu hihi). Další plus, dá se platit kartou. Výhled byl skvělý a to hlavně i díky počasí. Rozdíl mezi touto věží a věží v Kilkenny u St. Canice katedrály je ten, že tady nahoře mají pletivo jak kopuli, takže člověk určitě nespadne. Nebudu lhát, je to vždy výšlap ale výhled za to stojí. Dá se odsud vidět na Wicklow Mountains a pláně Curragh (kde se pasou ovečky a pořádají se dostihy). Co se nám taky moc líbilo bylo, že ve věži jsou malá okna pomalovaná obrázky Brigid.
Než jsme odešly si sehnat oběd, tak jsme se na radu pána u věže vydaly okolo katedrály a také se zastavily na rohu katedrály a prostrčily ruku dírou ve zdi, abychom si něco přály. Můžu vám rovnou říct, že moje přání mi nevyšlo. Byla to ale přesně ta turistická blbost co chcete na výletě dělat. Co se oběda týče, neměly jsme v plánu žádné určité místo a jak už jsem naznačila nahoře, v centru městečka najdete spoustu jídelních spotů. My jsme nakonec skončily v Hartes of Kildare, což je velice posh gastrohospoda. Burger mě vyšel na €22. Asi nejdražší burger v historii burgerů.
Po tomhle finančně kulturním šoku byl čas na přírodu a to tedy Irish National Stud and Gardens – koně! Stáje najdete jižně od centra, pěšky asi 15 minut. Narozdíl od Thomastownu, kde nedoporučuju jít pěšky k Jerpoint Abbey, tady klidně můžete, protože po celé délce je chodník. A další důvod proč bych doporučila jít pěšky je, že možná zahlédnete malé králíčky! My jsme si jich po cestě užily hromadu a další i v zahradách. Dorazily jsme k hrebčínu pozdě, takže jsme neměly moc času než zavřely. Rozhodly jsme se teda podívat do Japonských zahrad, které jsou vtipně umístěné. Hned za zdí křičely děti. Zahrady jsou to pěkné, ale přišly mi malé a dost nahusto postavené. Vstup do nich je ale v ceně lístku. Poté už byl čas na koně! Hrebčín je to velký a rozdělený na několik částí. Některé výběhy byly prázdné, jiné měly pár koní. Spousta z nich byla dost daleko ve výběhu, ale nakonec jsme si trochu koní užily, když jsme došly ke stájím (ano, dělám jak kdybych koně nikdy neviděla). Musím říct, že můj nejoblíbenější kůň je asi Beef or Salmon (ano, kůň se jmenuje Hovězí nebo losos) haha Vstup je přes €20 a pokud si to časově naplánujete lépe než já s kamarádkou, tak návštěva za to určitě stojí. My jsme nestihly další zahrady a muzeum. Samotné dostihy v ceně nejsou a dostihová dráha se nachází východně od centra. Tohle na mém listě určitě není.
Po návštěvě národního hrebčína už byl jen čas dojít zpět na vlak a jet domů. Příští víkend v sobotu jsem se do Kildare vrátila, abych si konečně užila ovečky. První zážitek byl ve vlaku, kde si ke mně přisedla paní s pejskem. Tady to není jak v Česku nebo v Německu, kde zvířátka můžou do veřejné dopravy, ale ve vlacích jim to občas projde (naštěstí se tahle legislativa konečně začíná řešit i u nás).
Stihla jsem prvně Kildare village nákupní centrum. Tu architekturu jsem prostě musela vidět. A taky ty obchody. Pořád nechápu kdo tu nakupuje (zatímco si ostatní návštevníci prohlížely značkové obchody, já si s sebou nadšeně odnášela 3 koblihy z Rolling Donut). Musím ale doporučit záchody – krásné, čisté a zadarmo!
Dále také hned u nákupáku najdete zříceninu Grey Abbey, která si v celé své kráse hoví v poli. Kolem ní k nákupáku vede dřevěná stezka a v jednu chvíli jsou tu i lavičky s výhledem právě na tuto zříceninu.
Ovce najdete mimo Kildare a to kolem silnice směrem ke Curragh. Já se teda musela vrátit přes centrum. Cestou se mi ale stala vtipná věc, fotila jsem a šli kolem mě dva starší pánové. Jeden se vrátil a začal se mě ptát, co mám za foťák a hned mi začal vykládat, že on měl vybavení za €2000 a všechno mu to někdo ukradl a už to nikdy nenašel. No, to mi teda moc nepřidalo haha
Nakonec jsem strávila skoro 3 hodiny kolem oveček a život měl opět smysl.
Chodník z Kildare vede až k ovcím a končí kousek za městečkem. Nedoporučovala bych chodit po silnici, protože provoz může být hustý a auta zpomalí jen kvůli ovcím. Není tu žádné oplocení, můžete tedy chodit po pláních, jen si vemte dobré boty a počítejte s bobky 🙂 Nalevo pak můžete vidět projíždějící vlak, čehož jsem hned využila k fotkám samozřejmě. Pod koleji se dá také projít a na druhé straně vás přívítá golfové hřiště. Občas na něm také z vlaku vidím ovce. Tentokrát jsem tam ale nešla a místo toho jsem se vydala na druhou stranu, která je vytvořená pro koně, ale lidé tam mohou každý den od půl 2 odpoledne. Cesta vede na kopec odkud je výhled na Curragh a Wicklow Mountains. Také vám nic nebrání si dojít až k dostihové dráze. Časově jsem to opět nestíhala, takže někdy jindy 🙂
A teď trochu reality – ovečky jsou boží. Najdete tu jak starší, tak jehňata a různé druhy. Bohužel je to profláklé nejen pro místní. Během mé návštěvy, kdy jsem si udržovala odstup od všech ovcí, protože nechtějí mít lidi blízko, přijel nějaký idiot s dronem. Ten bzukot ovce tak vyděsil, že doslova běžely pryč. V jednu chvíli jsem tam byla jediná a někteří řidiči neměli nic jiného na práci než nadšeně (čtěte: jak dementi) na mě troubit a plašit tím ovce. V takových chvílích jsem doslova stála za plotem 2-3 metry od silnice.
Napravo od vlaku jsem si také všimla hodně moc odpadků a tím myslím leták z Lidlu a použitou stříkačku. Ovce se v tom pásly. Bohužel jsem neměla rukavice ani sáček, abych to tam trochu uklidila, ale doufám, že radnice v Kildare se občas stará… Pět minut na Googlu a dozvěděla jsem se, že tohle je právě velký problém, který vláda ani moc neřeší. Navíc za posledních pár let máme v létě velká vedra a ovce nemají přístup k vodě a v některých částech se ani nemají kde schovat před sluncem. Curragh pláně patří irskému Ministerstvu obrany a ti každým rokem udělují místním farmářům práva na to, aby přes 3000 ovcí ročně mohlo trávit čas právě na těchto pláních.
Kildare městečko doporučuju na výlet. Pro mě určitě místo, kam budu brát návštěvy, protože si myslím, že si tu každý najde něco a hlavně je to opravdu blízko přírody. Počítejte ale s tím, že možná za jeden den nestihnete všechno, pak ale budete mít důvod se zase vrátit 🙂
Co vidět v Kildare v kostce
– centrum městečka okolo Market Square
– St. Brigid’s cathedral
– Kildare Tower
– Irish National Stud and Gardens
– ovce za městečkem
– Kildare Village nákupní centrum
– Grey Abbey ruina
Co se mi na Kildare líbilo
Ovce a donuty haha ale vážně, moc hezké centrum, myslí na turisty a mají chodníky a lavičky.
Co se mi na Kildare nelíbilo
Nenašly jsme suvenýry. Nepočítám obchod v hřebčíně, ale prostě v centrum městečka ani jeden obchod, kde by si člověk mohl koupit pohled nebo magnetku. Budova uprostřed je teda informační centrum, ale do něj jsme to nestihly a není to jak v Česku, většinou tam suvenýry neprodávají.
