Na skok ve Švýcarsku: jeden den v Lauterbrunnen
Příjezd do Interlakenu samozřejmě znamenal výlety ke švýcarským Alpám. Měla jsem naplánované dvě zastávky – tou první byl všem na sociálních sítích známý Lauterbrunnen.
Lauterbrunnen se na sociálních sítích proslavil krátkými videi ze srdce vesničky, které zabírají místní budovy s kopci a vodopády. Všechno to samozřejmě vypadá jak z pohádky a vy si říkáte, že pokud někdy budete ve Švýcarsku, tak tam určitě taky musíte. Nebo aspoň já si to řekla a přihodila Lauterbrunnen do itineráře.
Původně jsem měla v plánu navštívit tuhle vesničku v ůdolí vodopádů až v pátek a čtvrtek si nechat pro Grindelwald, nicméně počasí se dost změnilo a já chtěla více slunka v Grindelwaldu. Z Interlakenu se do Lauterbrunnen a Grindelwaldu dostanete velice snadno – a to vlakem behěm asi 30 minut. Už přesně nevím jak často tyhle vlaky jezdí, ale myslím, že to bylo každých dvacet minut. Vlaky jezdí jen z Interlaken OST vlakového nádraží (v Interlakenu jsou dvě vlaková nádraží – Interlaken West a Interlaken Ost). Ost se nachází blízko Harder Kulm. Co se samotného vlaku a systému týče – vlak vyjíždí pokaždé ze stejné platformy, na které je jasně vyznačeno do jaké části vlaku máte nastoupit pokud chcete do Grindelwaldu nebo do Lauterbrunnen (vlak zastavuje asi 2x ve vedlejších vesničkách a hádám, že předtím než se rozjedete do jedné z destinací, tak se rozpojí).
Co se mého plánu v Lauterbrunnen týče: vytvořila jsem si mapku, abych nepropásla no. 1 Instagram spot aka vyhlídku na místní kostelík s Alpami v pozadí a poté také návštěvu Staubbachfall vodopádu. Protože se Lauterbrunnen nachází v údolí a je obehnáno horami a samotnými Alpami (Jungfrau mu dýchá na krk), tak se z něj můžete vyvézt nahoru a to buď pomocí lanovky na například Grütschalp nebo vlakem do Wengenu. Obě strany mají co nabídnout (Grütschalp je spíše pro lidi, co chtějí na tůru, Wengen je pak vesnička na kopci).
Přijela jsem vlakem do Lauterbrunnen před polednem a chvilku mi trvalo se zorientovat na vlakovém nádraží, nicméně hned jak jsem se zorientovala, tak jsem se vydala na vyhlídku a k vodopádu. Vyhlídka sice byla necelých deset minut od vlakového nádraží, ale ten den bylo opět šílené vedro a já se tam doplazila o něco později kolem poledního. Musím říct, že tenhle spot na mě osobně neudělal žádný dojem, ale bylo to určitě tím, že slunce pálilo o stošest a Alpy byly nechutně modré. Myslím si, že člověk by mohl výhled více ocenit v jiných podmínkách. Nicméně ani to neodradilo další turisty a během asi deseti minut byla vyhlídka přelidněná. Já si nafotila, co se dalo a vydala se k vodopádu.
Staubbachfall vodopád se nachází kousek od centra vesničky a místní k němu vybudovali i cestičku a tunel. Člověk si tak můžete vyjít až “za něj”. Vodopád padá skoro 300 metrů. Vyjít tu stezku k vodopádu byl totální zabiják v tom vedru. Nebo to bylo jen mnou, přišlo mi, že mezi všemi ostatními lidmi jsem byla jediná, kdo se každou chvíli zastavoval a lapal do dechu a umíral bolestí kolen. Nakonec jsem to ale dala a výhled byl moc fajn. I tady jsem fotila random cizince – dvě děvčice hned vedle mě.
Kromě těchto dvou zastávek jsem pak už nikam v Lauterbrunnen nešla. Rozhodla jsem se vyjet vlakem do Wengenu a prohlédnout si údolí seshora. Neměla jsem ponětí jak dlouho mi to zabere a nechtěla jsem mařit čas. Myslím si ale, že Lauterbrunnen by určitě stál za pořádnou prohlídku – aspoň kvůli těm výhledům.
Cesta do Wengenu proběhla v pořádku. Aspoň pro mě. Američtí turisti si museli zaplatit pokutu 25 franků, protože si koupili špatné lístky. Ups. Wengen je menší vesnička zhruba 1 200 metrů nad mořem. Je populární nejen v létě, ale také v zimě, kdy se do celého regionu sjíždí turisti a Švýcaři, aby si mohli užít zasněžených svahů. Kromě těchto atributů je Wengen známý také tím, že je to místo, kde nejezdí auta (co ale všichni zapomínají zmínit je, že místní jezdí auty a dodneška nevím, jak mě omylem nesrazili…).
Oni: Wengen je místo bez aut
Místní: *řídí svoje minivany Wengenem, jak kdyby jim to tady patřilo*
Jakmile vystoupíte z vlaku ve Wengenu, tak máte hned u nádráží záchodky a naproti Coop, kde toho mají celkem dost. Já se od nádraží rozhodla projít po vesničce a po nějaké době jsem si na mapě našla vyhlídku Leiterhorn, která slibovala výhledy na údolí a Alpy naproti (well, záleželo na počasí samozřejmě). Cesta měla zabrat zhruba 30 minut podle Google, ale co se tam nepíše je, že pokud jdete v absolutním vedru pod modrou oblohou a pařícím slunkem a pořád do kopce, tak vám to zabere i dvě hodiny.
Moje představa tůry teda byla jiná. Cesta sice byla do kopce, ale sem tam byly lavičky, tak jsem si mohla sednout, dát si sendvič a koukat na Alpy. A na to si jeden přece nemůže stěžovat. Jak mě Lauterbrunnen moc nezaujal a přišel mi ze sociálních sítí přehajpovaný, tak Wengen a výhledy z této části mi to plně vynahradily. Co je na téhle lokaci je super, že já se vydala směrem k Interlakenu, ale jsou stezky i směrem k Alpám a člověk si může vzít lanovku přes kopce do Grindelwaldu a k různým vrcholům. Švýcaři to mají všechno hezky propojené.
Z Leiterhorn Alpy neuvidíte, protože musíte projít lesem, ale otevře se vám výhled na vesničky, které projíždíte vlakem na ceste do Lauterbrunnen. Nachází se tam také pár laviček, tak jsem si na chvilku odpočinula a vydala se skoro stejnou cestou nazpět (a nafotila milión fotek samozřejmě). Po cestě jsem potkala další lidi a spoustu kráv, což bylo velice kjut. Taky jsem trochu zabloudila, protože Google mě posílal přes zřejmě cizí pozemek, to se mi ale nechtělo riskovat a rozhodla jsem se zůstat na “hlavní” stezce. Nakonec jsem do Wengenu došla v pořádku. Celou cestu se honily mraky kolem kopců a Alp a já si je užila jen na chvilku. Upřímně, asi budu vždycky závidět těm, co měli štěstí a během jejich návštěvy bylo čisté nebe, žádné mraky a mohli si tak vychutnat Alpy v celé kráse. Tak třeba příště.
Po povinné zastávce v Coopu a na záchodcích, které byly překvapivě udržované, jsem se rozhodla sestoupit z Wengenu do Lauterbrunnen místo toho, abych si vzala vlak nazpět. Well, výhledy byly prvně fajn, po chvíli vás to ale zavede do lesa a člověk jen sestupuje esíčka, což bylo něco na moje nohy. Ano, měla jsem opět skvělý nápad. Už nevím, jak dlouho mi trvalo sejít dolů, ale myslím, že to nebylo víc jak hodina. A po cestě jsem narazila na ovečky, takže to všechno nebylo úplně špatné.
Po cestě na vlak jsem se v jednom náhodném okně místního obchodu dozvěděla, že J. R. R. Tolkien byl v roce 1911 v Interlakenu a Lauterbrunnen a právě tohle údolí sloužilo jako inspirace pro Rivendell.
Článěk uzavírám tím, že bych chtěla být krávou v Alpách a celé dny se jen pást trávou.
Co se mi na Lauterbrunnen líbilo
Well, bylo to poprvé, co jsem byla tak blízko Alpám takže určitě to. Tohle je skvělé místo pro milovníky tůr. Je to hodně moc stezek a člověk může běhat po horách, jak se mu zlíbí.
Co se mi na Lauterbrunnen nelíbilo
Přijde mi přehajpované. Jako šíleně. A z místních šlo cítit, jak mají plné zuby turistů ještě víc než v Interlakenu (a úplně to chápu). Počasí taky prostě – jakože za to Lauterbrunnen nemůže a nikdo to neovlivní, ale doufala jsem, že bude míň slunka a třeba nějaká mlha, protože to by celému udolí dalo krásný mytický nádech. Tak třeba jindy.
Pokud vás tento článek zaujal a chcete si pročíst zbytek zážitků ze Švýcarska, tak prostě klikněte/klepněte na ten štítek níže „switzerland“ a blog vám tak vyhodí všechny dostupné příspěvky.
