Na skok ve Švýcarsku: jeden den v Baselu
Můj švýcarský trip začal v Baselu. Měla jsem toho na jeden den v plánu celkem dost – jak se mi ve městě líbilo a jaké zážitky jsem si sebou odvezla domů, se dočtete v článku.
Moje “základna” byl Curych. Tam jsem přiletěla v pátek v noci a v sobotu ráno byl následující plán:
– koupit si švýcarskou SIM kartu kvůli přístupu na internet (EU roaming ve Švýcarsku nefunguje a každá telefonní společnost si účtuje neskutečné peníze za 1MB dat. Pokud vás tohle téma zajímá, budu určitě sepisovat jak jsem se na tento trip připravovala a určitě tohle víc rozepíšu.)
– koupit bundu do hor (ehm, jsem jaksi zapomněla si sbalit – nicméně nebyla to moje chyba, měli jsme v Irsku zrovna heatwave a mně to prostě nedošlo)
– vzít si vlak do Baselu a strávit tam celý den
Co se SIMky týče, vybrala jsem si Swisscom, který je hned naproti nádraží v Curychu a mají nejlepší deals. Teda nejlepší, člověk pořád zaplatí hrozné peníze… o tom ale v jiném článku. Bundu jsem nakonec sehnala v North Face a i přesto, že byla over my budget (tohle ale nemá se Švýcarskem co dělat, to byla opět moje blbost. Na druhou stranu Decathlon v Curychu mě zklamal, tak jsem zase tolik možností neměla.), je skvělá. V horách se suprově osvěčila. A byla tak drahá, že mě v ní pohřbí 🙂
Jen chci ještě rychle podoktnout – customer service ve Swisscomu úplně užasný! Byli tam jen mladí muži a nikdo z nich neměl problém s angličtinou. Trvalo to asi 30 minut, protože mě dali ke klukovi, co se zaučoval, ale on mi tu SIM kartu dal i do mobilu a ukázal mi jak to funguje. Meanwhile v Irsku jsem si všechno musela dělat sama a SIMka nakonec stejně nejela… tohle mě fakt potěšilo.
Po nákupu SIMky a bundy jsem si rychle zaběhla do Coopu pro jídlo a vodu, které jsem si odnesla zpátky do hotelu a pak hurá na vlak. Vlaky jsou ve Švýcarsku skvělé. Já je v Česku nikdy moc nemusela, hlavně protože byly vždycky plné a špinavé (prosím vás, mluvím o Českých dráhách tak před 15 lety). V Irsku jsou vlaky fajn a čisté, ale víc tady fungují autobusy (spousta vlakových tratí je opuštěná). O vlacích ve Švýcarsku se taky rozepíšu v jiném článku, co už jsem zmínila nahoře.
Nicméně, ten vlak do Baselu jel jen hodinu bez přestupu a byl to “double-decker”, což v Irsku nemáme, takže jsem si našla volnou sedačku nahoře kvůli výhledům. A udělala jsem dobře, protože o dvě sedačky přede mnou seděl pán s pejskem a ten pejsek se asi nudil a coural se po vlaku (byl to malý buldoček na vodítku) – všichni jsme z něho měli druhé Vánoce haha Co se cesty nazpět týče, jela jsem ICE (rychlovlak) až 150 km/h hih (pokud si říkáte, že ICE je drahý a jak jsem si ho mohla dovolit – všechno bude v tom druhém článku)
Tak jaký je Basel!?
Krátce – úžasný! Mladé chill město s krásnými výhledy a architekturou a místními čachtajícími se v Rýnu.
Dlouze – tohle byl můj plán pro jeden den – 17 zastávek ve městě. Většina určitá místa, některé jen foto místa. Začala jsem u St. Alban městské brány. Ta část Baselu je překvapivě moc hezká – mísí se tam modernost s historií. Od samotné brány, přes domy (takové ty typické německé, říká se jim fachwerkhaus, jak mě naučila jedna německé kamarádka) až po přírodu (je tu park a taky výhled na řeku). Moc se mi tu líbilo a hnedka jsem se pro Basel nadchla!
Z této části města jsem zamířila k radnici, kde toho bylo opět architektonicky hodně k vidění. Co jsem ještě neznímila – měla jsem “štěstí” a ten víkend bylo ve Švýcarsku 30+ stupňů, tak jsem si užívala sluníčka a veder a úplně zapomněla na místa jako muzea. Jo, skoro všechny zážitky jsou prostě z ulic. Celý den jsem se courala městem a kolem řeky. Nakonec jsem nestihla Workroom Warteck a Roche Tower (i když obě místa můžete vidět na fotkách). Řekla bych ale, že jsem prošla to nejdůležitější ve městě. A ani mi nepřišlo tak veliké a celkem jsem se tam vyznala i bez mapy, což je vždycky fajn.
Červeně zakroužkovaná místa jsem bohužel nestihla. To na severu je Three Countries Bridge a Dreilaendereck – místo, kde se pojí hranice Švýcarska, Francie a Německa. Můžete tak „navštívit“ všechny tři země v jeden den. Místo napravo – Hornfelsen – je přírodní vyhlídka na město Basel. Dá se tam buď dojít pěšky (cca hodina a půl z města podle Googlu), nebo kombinovaně dojet tramvají, autobusem a pěšky (pod hodinu). Podle Googlu výhled je z tama naprosto špičkový, až mě mrzí, že jsem to nestihla. Třetí zakroužkované místo nalevo je Spalentor, městská brána. V hodně fotogenické ulici, to mě opravdu mrzí, že jsem for some reason přeskočila (vlastně beru nazpět, podle Googlu ji celou v srpnu předělávali, podle toho jaké jsem měla štěstí všude jinde, se vsadím, že v září to nebylo o nic lepší).
Co se mi líbilo na Baselu
Podle mě má dost hip chill vibe a lidem vůbec nevadilo, když jsem si je fotila. Nebo většině teda. Dokonce mi i rádi zapózovali (to by se v Irsku nestalo). Atmosféra ten den byla prostě moc fajn, co se týče lidí tak jsem neměla ani jednu negativní experience. Samozřejmě, jak už jsem zmínila – architektura a výhledy byly 11/10. Navíc mají všude fontány se studenou pitnou vodou, takže se člověk může kdykoliv osvěžit. Bonus: už nevím kde, ale někde hráli Due Vite!! A není to poprvé a naposled, co ve Švýcarsku na veřejnosti hráli eurovizní songy.
Co se mi na Baselu nelíbilo
Záchody. Já si tohle vždycky googlím dopředu, protože když se mi chce, tak nechci trávit půl dne hledáním záchodu. V Irsku jsou veřejné záchody vždycky v nákupních centrech a většinou zadarmo. Pak jsou samozřejmě i na nádraží, ale asi kromě Heustonu je ten zbytek trošku ne-e. Co se Baselu týče, doufala jsem, že budou nějaké záchody taky v obchoďácích, ale jaksi jsem je tam nemohla najít (v jednom obchoďáku měli ukazatel do druhého patra, ale když jsem tam došla, tak tam byl jen supermarket a záchody nikde rip). Podle Googlu mají být veřejné záchody taky různě po městě, ale spousta z nich byla samozřejmě zavřená. Během mého plánovaní jsem objevila tento web ale ten den jsem neměla zrovna náladu se ploužit městem a zkoušet random restaurace nebo kavárny (navíc z vlastní zkušenosti vím, že záchody na takových místech jsou kolikrát v hrozném stavu). Tak jsem si řekla, že očíhnu záchody na hlavním nádraží a světe div se, chtěli za to 1,50 franků a nikde mašina na karty… Naštěstí ten den bylo takové vedro, že co jsem vypila, jsem hned vypotila, ale bylo zajímavé si tohle “vyzkoušet”. Další věc, co mě trochu mrzela – přišlo mi, že nemají po městě (jakože centrum, kde jsou turisti) hodně laviček a když už, tak většinou na slunku. To šlo hodně vidět na Muensterplatzu, kde je pár laviček u vysázených stromů a na všechny do jedné pražilo slunko. Pod stromy, kde byl stín ale nebyla ani jedna (bylo mezi nimi dost místa, ty lavičky by jim neuškodily).
Pro mé fellow fotografy, jedna věc, co byla v Baselu (a v Curychu) fakt šílená – všude mají dráty k tramvajím nebo lodím. Pěkně blbě se to oddělává v Lightroomu nebo Photoshopu, což můžete vidět na mých fotkách. Ani AI to nedávala haha ale co už – autenticita a tak I guess. Navrch mají všude jeřáby, protože pořád něco opravují a to byla taky jízda v Lightroomu.
Závěrem jen chci říct, že bych se do Baselu určitě chtěla zase vrátit, možná i v jinou roční dobu a strávit tam víc dní a město lépe poznat. Určitě stojí za to (teda aspoň pro mě, takovou architekturu jsem dlouho neviděla). Taky jsem teď zjistila, že Basel je česky Basilej… ach jo. Taky doporučuji navštívit vesničku poblíž, která se jmenuje Augusta Raurica – mají tam zbytky římské kultury a i amfiteátr (dá se tam dojet s-bahnem 1 – já si to určitě přidávám na seznam!).
Tímto článkem startuji mini sérii o mém švýcarském tripu. Můžete se těšit na víc článků z dalších lokací, také rozeberu jak jsem se na celý trip připravovala a na co by člověk neměl zapomenout při cestování a kolik mě celý výlet stál a udělám srovnání s Irskem.
Pokud vás tento článek zaujal a chcete si pročíst zbytek zážitků ze Švýcarska, tak prostě klikněte/klepněte na ten štítek níže „switzerland“ a blog vám tak vyhodí všechny dostupné příspěvky.
