Víkendový cestovníček: Jednoho parného dne v Howthu
Slyšela jsem, že je v Česku celkem zima a sníh, tak co se neohřát ve slunném Howthu? Dneska se s vámi vrátím do jednoho z posledních parných dnů, co jsme tu v létě měli. Byla poslední sobota v srpnu a mamku jsem konečně po letech slibování vzala do Howthu, což je poloostrov na severu Dublinu.
Howth je oblíbeným spotem nejen pro turisty, ale i pro místní. Jakmile se v Dublinu trochu vyčasí, tak všichni naskočí do Dartu a svezou se přímo do srdce přístavu Howth. Upřímně, byla jsem ráda, že jsme jely až na konci srpna, nedokážu si představit, jak přecpaný musel být Dart a samotný poloostrov během heatwave v červenci.
Naše cestovaní se samozřejmě neobešlo bez problémů. S mamkou jsme jely z Connolly stanice v Dublinu a well, nastoupily jsme do špatného Dartu. Což teda byla moje chyba, protože jsem věřila odjezdové tabulce a pořádně jsem si ji nepřečetla. Takže jsme nakonec vystoupily v Malahide (kam se taky chceme podívat, nachází se tam moc hezký hrad) a musely počkat na Dart zpátky do města, abychom se svezly jednu stanici na Howth Junction a přesedly na správný Dart do Howthu. Tahle objížďka nás naštěstí nestála moc času, protože všechny tyto zastávky jsou relativně blízko sebe a Dart jel na čas.
Na druhou stranu hned při výstupu v Howth jsme narazily na dvě random paní z Brna – svět je holt malej. S nimi jsme ale den netrávily, jen jsme se slušně pozdravily a vyrazily dál – do srdce přístavu!
Howth má toho tolik co nabídnout – od malého marketu hned naproti vlakové stanice, přes klasické fish and chips take aways podél přístavu a krásné výhledy až do vlastního hradu (kam nám to časově nevyšlo) a nechvalně známou procházku po útesech a výhled na maják.
Naposledy jsem byla v Howthu s V. v dubnu 2018 a tenkrát si s námi počasí hrálo. Proto jsem se sem těšila, jelikož jsem věděla, že počasí nám vyjde na jedničku a hlavně si budeme moct všechno prohlédnout, aniž bychom se musely stresovat ohledně silného větru nebo snad deště. A věřte mi, že na těch útesech to fakt není žádná sranda v takovém pravém irském počasí.
No nic, zpátky do našeho timelinu. S mamkou jsme začaly hnedka v mini marketu, který je natrvalo usazený hned kousek od vlakové stanice směrem k přístavu. V marketu najdete všechno možné – od jídla po suvenýry. My si (zatím) nic nekoupily a pokračovaly dál k přístavu. Před ním je malý travnatý parčík, který se v takovém parném dni hemžil lidmi. Kromě parku se také můžete projít po obou stranách samotného přístavu – nalevo najdete restaurace podávající mořské plody a ryby, napravo pak výhledy na moře, na ostrůvek Ireland’s Eye a také zpátky na samotný Howth. Na konci tohoto mola se nachází maják a mám pocit, že v létě tam taky byl stánek s občerstvením.
Hned u parku hrál místní busker na kytaru. My se pokochaly výhledy na plachtící a opalující se racky, zakotvené lodě a jachty a vydaly se na procházku po útesech, což byl náš cíl na tomto výletě. Než jsme došly na začátek stezky, tak jsem samozřejmě vyfotila 100 fotek a to hlavně proto, že všechna letadla přilétající do Dublinu přelétávají nad Howthem (až přístě poletíte do Irska, tak si schválně bookněte sedačku u okna a budete mít celý Howth jak na dlani) a vypadalo to prostě cool. Taky mi očividně chybí létání…
Co se stezky podél útesů týče – cest je několik a můžete si tak vybrat na co se zrovna ten den cítíte. Více info o jednotlivých cestách můžete najít zde a zde. Na začátek stezky sice můžete dojet autem (nachází se tu menší parkoviště), nicméně cesta od přístavu je během hezkých dnů plná lidí. Navíc se ochudíte o výhledy. Hned u zmíněného parkoviště najdete i otevřený domek s občerstvením. Oficiálně na Google ale není vyznačen, tak je možné, že mají otevřeno jen někdy a proto si raději s sebou berte nějakou tu sváču a vodu.
My jsme se původně rozhodly dojít až k majáku na jednom z mnoha cípů poloostrova a poté jsme se chtěly vrátit zpátky do města přes kopec a kolem golfového hřiště. Časově jsme to ale podcenily a nakonec jsme došly k majáku, kde jsme strávily čas a pokochaly se výhledy na moře a Dun Laoghaire (o tom jsem psala tady). Vracely jsme se stejnou stezkou nazpět, někde v polovině jsme si sedly a nasvačily se. Od začátku stezky k majáku nám to zabralo zhruba hodinu a půl a to zejména, protože jsme neznaly cestu a opravdu jsme se kochaly výhledy. Cesta nazpět netrvala ani hodinu. Nicméně počítejte s tím, že od stezky do přístavu je to nějakých dvacet minut (cesta ke stezce určitě, protože jdete pořád do kopce).
Zpátky v civilizaci jsme ještě zaskočily do zmíněného marketu a daly si zmrzku. Já jsem si vybrala melounový sorbet a byl fakt moc fajn (ne moc sladký a osvěžující). Poseděly jsme v parku, naposled se pokochaly a vydaly se na Dart zpátky do Dublinu, aby nám neujel autobus domů.
Mamka byla v Howthu poprvé a i díky počasí si ho fakt zamilovala. Je to malé místo, ale dokáže zabavit na celý den, ať už rádi ochutnáváte nové jídlo, nebo milujete přírodu a historii. Určitě doporučuji přidat na váš itinerář, pokud vám bude počasí přát.
