Víkendový cestovníček: město Carlow
Po patnácti letech v Irsku jsem se v létě konečně podívala do Carlow a musím říct, že mě město příjemně překvapilo.
Carlow mě nikdy moc nelákalo, vždy ho projíždíme autobusem a nikdy jsem nebyla jako wow to musím vidět. S kamarádkou I. jsme ale přemýšlely, kam pojedeme na trip a volba padla právě na Carlow. Jako vždy před příjezdem jsme si udělaly seznam míst, co chceme vidět a tak nás čekalo:
- Centrum města
- Oba kostely/katedrály
- Carlow college
- Sensory Gardens
Obě jsme jely vlakem, takže jsme se sešly na nádraží a odtud vyrazily přímo do centra. Byla neděle a my se sešly už fakt brzo (v deset ráno), takže jsem se rozhodla, že chci snídani. Po chvilce googlení jsem našla Waterlilies café. Měli tam totiž cronuty. Kamarádka nikdy neměla, takže musela vyzkoušet. Měly jsme štěstí, protože to ráno měli plněné citronovým pudinkem. Ovocné jsou stejně nejlepší. A hned jsme měly první interakci v Carlow. Já jsem při placení zazmatkovala a řekla jsem, že to chceme s sebou, ale nakonec jsme si v kavárně sedly a snídaly tam. Paní nám s úsměvem přinesla talířky. Chvilku na to, protože jsme seděly blízko vchodu, jsem viděla pána s krásným jezevčíkem a kamarádku jsem na něj upozornila. Pán si toho všimnul a přišel nám pejska představit. Prostě nejlepší start dne a výletu.
Waterlilies café se nachází v centru Carlow, kde jsou ulice úžasně barevné. Snad každý dům je jiné barvy a i přesto, že ten den bylo zataženo a občas pršelo, v této části bylo veselo. Určitě jedna z mých oblíbených částí Carlow.
Odtud jsme se vydaly k místní zřícenině hradu, která se nachází v centru a je o ní hezky postaráno. Kromě cestiček okolo, že člověk může vidět celou ruinu ze všech stran, jsou tu i květiny a informační tabule. Dále jsme šly přes řeku do místního parku, kde všechna tráva byla spálená od červencové heatwave. Na druhou stranu, mají zde vybudovanou pěší stezku podél řeky a vypadalo to moc hezky. Po návštěvě parku nás čekaly kostely. Začaly jsme St. Mary’s Church of Ireland, který se nachází u Hay Market a byl od parku jen co by kamenem dohodil. Udělaly jsme si pár fotek a vydaly se dál. Mě více zajímal ten druhý – Cathedral of the Assumption of Blessed Virgin Mary – a to kvůli vzhledu. Tady jsme si rovnou prohlédly i Carlow College a jak jsme procházely okolo, tak nám jeden návštěvník kostela vysvětlil, že první kostel býval hlavním, než vybudovali tuto katedrálu. Také nám sdělil, že vysoká vedle se během následujících dvou let zavírá a nikdo neví, co s tou budovou bude. Opět to byla příjemná interakce a mě to potěšilo.
Po College Street jsme přišly zpět k soudu, odkud jsme pokračovaly k Delta Sensory Gardens. Než jsme se ale zorientovaly na trošku rozpačité křižovatce, tak se nám opět nabídla místní žena s rodinou a vysvětlili nám, jak se k zahradám dostaneme. Opravdu milí lidé v Carlow.
Cesta nám trvala asi půl hodiny pěšky. Po cestě jsme míjely vojenské muzeum County Carlow Military Museum, které nás osobně nezajímalo a proto jsme jej nenavštívily. Na opačné straně silnice nás ale zaujala zpustlá budova haha Delta Sensory Gardens se nachází mimo centrum města v industriálním parku, což je neobvyklé, ale zahradám to neubírá na ničem. Vstup byl €6 za dospělého a platí se ve vstupu do místní kavárny. Na té se mi líbilo, že měli stoly dané tak, že člověk mohl v klidu projít od vstupu do zahrad, aniž by se musel prodírat mezi stoly.
Zahrady jako takové byly v pohodě – hodně zeleně, umění, laviček, různých květin a rostlin. Dokonce jsem tu i po delší době viděla zahradní jahody jak je známe z Česka. Jediné, co mi vadilo byly děti. Je hezké, že je rodiče vzali do přírody/za kulturou, mně ale přijde, že na takových místech by člověk měl relaxovat. Všechna děcka hulákala samozřejmě.
Zpátky ve městě jsme se rozhodly navštívit místní nakupáky. Kamarádka sháněla věci pro rodinu a já doufala v suvenýry. V Carlow mají Bermundský trojúhelník nákupních center. Začaly jsme Carlow Shopping Centre, které bývalo věznicí a interiér tomu ještě stále odpovídá. Kromě asi dvou obchodů jsou ale ostatní prostory vcelku nevyužité. Vlevo naproti byl Fairgreen Shopping Centre, kde jsme doufaly v oběd, ale irské jídelní nabídky nás nijak nezaujaly. Chvilku jsme přemýšlely nad nákupákem naproti, ale ten nemá žádné obchody s jídlem nebo restaurace a tak. Nakonec jsme se rozhodly prostě jít po Carlow a kouknout, co je kde otevřeno. Do pěti minut jsme skončily v místní hospodě Carpenters Bar Lounge and Restaurant. V Irsku většinou takové podniky mají pult s jídlem, kde si objednáte, co chcete z nabídky. Mají menu, ale myslím, že si můžete i namíchat věci. Občas je to velice matoucí a upřímně nemám to moc ráda. Irská kuchyně není moje oblíbená. Skončila jsem tak u ham&cheese sendviče, do kterého mi aspoň daly pořádné kusy šunky.
Co se mi na Carlow líbilo
Město mi přišlo docela čisté a mají tu i spoustu laviček na sezení, to vždy cením. A lidé mě mile překvapili.
Co se mi na Carlow nelíbilo
Nádraží. Je velice podobné tomu v Kildare – malá budova a nikde nic. Kamarádka tam vyzkoušela záchody a hned toho litovala. Mají tam sice malou čekárnu, ale z té vás mezi příjezdy vlaků vykopnou. Například, kamarádka odjížděla domů asi hodinu přede mnou a mezi tím Carlow žádný vlak neprojížděl. Zaměstnanec čekárnu stejně zamknul a já mrzla na lavičce venku.
Další věc, která mě překvapila byly suvenýry. Abych vám to vysvětlila – V Irsku máme řetězec obchodů se suvenýry – Carrolls. Klasicky pro Irsko je ale najdete jen v Dublinu, Corku, Galway a Kilkenny. Ostatní města většinou mají nějaké místní suvenýry. Ve Waterfordu například naproti Tower Hotelu na nábřeží. Čekala jsem něco podobného v Carlow, ale ani Google Mapy mi nepomohly a suvenýry jsem nakonec nikde nesehnala. Ani blbou magnetku nebo pohled. Byly jsme s kamarádkou i v Easons (knihkupectví) a měli jen irské věci a nic o Carlow. To bylo zklamání.
