Co se mi honí hlavou

  • cizí jazyk
    Co se mi honí hlavou,  Myšlenky

    Proč je znalost cizího jazyka důležitá pro život v zahraničí (a jak si ho zdokonalit)

    Bylo mi čerstvých devatenáct, zrovna jsem vystoupila z auta a stoupla do lejna. Tak začala nová kapitola mého života, v Irsku. S B1 angličtinou. O skoro sedm let později se sebevědomím zvedám telefon a odpovídám plynulou angličtinou. Byla to dost strnitá a frustrující cesta během které mi byla odepřena práce kvůli mé mizerné angličtině, bezesné noci, kdy jsem se trápila, jestli to vůbec zvládnu a co se mnou bude. Měla jsem rozum a stálo při mně určitě i jistá dávka štěstí, protože jsem se odloučila od československé komunity a naplno se ponořila do té irské a tím se mi úroveň zvedla na C1. Možná jste třeba někdy uvažovali nad životem…

  • Co se mi honí hlavou,  Životní styl

    Veganem na den

    Už to jsou asi dva nebo tři měsíce, co jsem se rozhodla jít diary free (tedy bez mléčných výrobků) a trochu pozměnit můj jídelníček. Místo mastných brambůrek, nebo Milky jím veganské čokolády a tyčinky spolu s veganskými crackery, popcornem a zmrzlinou. Když u mě byla v dubnu na návštěvě kamarádka V., která je veganka, tak jsem skoro na dva dny jedla taky pouze vegansky. Není to zrovna můj cíl v tuto dobu, ale jídlo obecně miluju, takže jsem si to užila. První den jsme strávily v Corku a zastavily se v hned na několika místech (narozdíl od Waterfordu, kde v tu dobu bylo jen jedno veganské café – o tom…

  • Co se mi honí hlavou,  Životní styl

    Sobotní chill v Dublinu

    Po náročném týdnu jsem byla ráda za oraz v irské metropoli. Dublin je mý oblíbený město v Irsku a né, že bych ji tu moc bylo, že jo. Ale v Dublině je prostě všechno, přesně jak má bejt. Původně jsem tam teda neměla jet, ale po dohodě s kámoškama jsem se s jednou z nich setkala v buse, abychom společně docestovaly za tou třetí z našeho gangu, která měla shodou okolností narozeniny víkend předtím, takže jsme se rozhodly i tak trochu slavit 🙂 Jen pro představu, z Waterfordu do Dublinu se dostanete za dvě a půl hodiny, takže asi jako trasa Brno – Praha. Nějakým zvláštním způsobem mi to ale…

  • Co se mi honí hlavou,  Životní styl

    Jak jsme si ochočili Batmana

    Když jsme se před pár lety stěhovaly do našeho nynějšího domu, tak jsem byla připravená na ledacos (paní makléřko, ty uřvaný děcka na hřišti za barákem jdou slyšet), ale houf zatoulaných koček, kterému neoficiálně vládne majestátní černá kočka, to jsem fakt nečekala. A už vůbec jsem nečekala, že si tu černou kočku přejmenuju na Batmana (nešlo jinak) a po čtyřech letech vzájemného respektu a pár modelingových póz – viz níže, si nás tahle kočka ochočí natolik, že ji začneme krmit! Zde je nutno pochopit, že naše rodina nikdy na kočky moc nebyla – v jednu chvíli jsme měli fenku (o tom třeba jindy), ale o kočce jako takové jsme nikdy…