Tři věci, co jsem se letos naučila
Okej, nemyslím si o sobě, že jsem nějakej life coach nebo něco podobnýho. Možná ani nejsem dost stará na to, abych vůbec vytvářela takový článek. Ale já ho stejně píšu, píšu ho pro mé budoucí já, když se zase budu cítit zaseklá, bezmocná, na dně. Píšu ho pro kohokoliv z vás, kdo se teď tak cítí, protože třeba vám to pomůže si nějaké věci uvědomit.
Ten název smrdý jak dobrej clickbait, proto jsem se rozhodla, že si nebudu hrát na lifestyle časák, ale ke každé věci vám dám několik přesných příkladů, abyste měli vůbec ponětí o čem mluvím a co si pod tím představit.
Stůj si za svým (a neboj se změnit směr, či názor)
Principy. Názory. Lidi. V reálu? Když jsem před čtyřmi měsíci skončila v práci, neměla jsem úplně tak ponětí, co chci dělat, ale už v té době se mi začala v hlavě rýsovat jakási představa. Držím se jí jak klíště. Okej, možná ještě nemám pořádnou práci, ale cejtím se líp, dýchá se mi líp a v noci nemůžu usnout jen proto, že jsem se celej den flákala a nejsem unavená. Skvělej pocit.
Co se názorů týče – přijde na to o jaké názory se jedná. Samozřejmě věřím, že člověk by se měl vyvíjet a nestát si tvrdohlavě za svým a naopak být schopný kompromisu a hlavně open minded!
Lidi. Jedna z nejdůležitějších věcí, co ve svých životech máme. Věnujte se svým přátelům, blízkým a známým. Udělejte pro ně něco extra, kupte jim maličkost jen tak, podporujte je v jejich snech, nebo si na ně udělejte čas, když vás požádají. Proč? Protože, když zase budete na dně, už po stodvacaté budete mít životní krizi, budou to právě oni, o koho se budete moct opřít, kdo vás přijde koupnout do zadku a donutí vás se zvednout a jít si za svým.
Duševní zdraví
Téma, které v naší společnosti konečně přestává být tabu. Pro mnohé je deprese a úzkosti projev slabosti a prostě to máme suck it up, protože naši předchůdci to dali, tak proč ne my? Možná je to třeba tím, jak se společnost a svět vyvíjí, kolik tlaku je na nás. Na tom, abychom byli lepší, krásnější, chytřejší. Abychom mezi sebou soutěžili. Nemůžu. Neumím to. Moje duševní zdraví není moc silné – deprese si vybírá svou daň. Byl to také jeden z důvodů proč jsem skončila v práci. Byla to buď práce, nebo mi doslova začne šplouchat na maják full-time. Ještě si to tu na naší krásné planetě chci nějakej ten pátek užít, tak jsem obětovala to první.
Samozřejmě záleží na každém z vás – pro mě byla spouští práce, ale také určití lidé, kterým jsem letos taky řekla čau, nebo je do mého života ani nepustila. Ono je občas fajn si takhle v životě uklidit – depresi vám to nevyléčí, ale určitě se vám začne lépe dýchat a občas se vám dokonce podaří i myslet, aniž by váš mozek byl zastřený v jakémsi oparu – a to je vážně super pocit.
Nestát na místě. Baby steps – prostě si za tím jděte
Něco podobného jste určitě už četli milionkrát a asi si říkáte co to ksakru znamená!? Nikdy jsem nevěděla, čím chci být až vyrostu a dodnes se to u mě mění jak fusky (Taky smekám před všemi, co od školky věděli, jaké profesi se chtějí věnovat a fakt se jí věnují!). Nějak jsem si do letoška myslela, že mi věci zázračně spadnou do klína, když o nich budu mluvit, ale nic proto vlastně neudělám. Jo, mé druhé jméno je naivní a blbá. Pak mě asi osvítil duch svatej a já si udělala pár online kurzů, začala se aktivně věnovat věcem, co mě opravdu zajímají (fotografování a digital marketingu). Taky jsem se zapojila do pár super projektů a nyní, o dvanáct měsíců později mám pocit, že jsem se v životě posunula, jak nikdy předtím.
Neřekla bych přitom, že jsem dělala nějaká veliká rozhodnutí, nebo kroky (kromě výpovědi v práci) – spíš naopak to byly malé krůčky, o kterých jsem musela mluvit, aby si jich lidé kolem mě vůbec všimli. Když jsem letos dala výpověď, tak už jsem za sebou měla dva online kurzy a chystala se na třetí. Zároveň jsem dobrovolničila na místním street art festivalu a to mě dovedlo k tomu, že jim teď pomáhám se sociálními sítěmi. Taky bych si bez toho všeho nenašla novou práci. Jak se říká ve fyzice – každá akce má svou reakci (což není úplně pravda – koukám na vás, vy nezodpovezené emaily s mým životopisem). Malé krůčky dělají velké věci. A ne, nemusíte dřít jak blázen od nevidím do nevidím. Přestávky jsou důležité, spánek je důležitý a i tak se dá docílit žádaného posunu.
Není jednoduché si jít za svým, když nevíte co chcete, nebo se cítíte jak kus hovna. Dopřejte si odpočinek. Sepište si i ty nejšílenější nápady. Věřte tomu, protože ono to všechno jde. Podívejte se kolem sebe. Kolika lidem to vyšlo a vy budete další. Here to the happy live.
Taky vám sem dám pár motivačních songů, které mi vždycky pomáhají jít dál a nezastavovat. Bojovat za to, v co chci a věřím. Tak to zkuste, třeba jen měsíc a určitě si pak všimnete těch změn kolem vás.
Taky pokud jste článek dočetli až sem, tak moc děkuju a doufám, že vám tento článek něco dal a nepřipadal vám total cringe. A pokud jo, tak příště zůstaňte u cestovního deníčku.
