Živě: Orla Gartland v Dublinu, 2025

Irská pop-rocková královna Orla Gartland si splnila sen a poprvé hrála ve vyprodané Olympii. U toho jsem samozřejmě nesměla chybět!

---

Orlu jsem objevila během pandemie až po tom, co odehrála turné k debutu Woman on the Internet. Hned jsem si ji zamilovala a věděla jsem, že jakmile to půjde, tak ji prostě musím vidět live. To se mi splnilo tento měsíc, kdy Orla hrála ve vyprodané Olympii (shoutout kámošovi Alanovi, že se mnou sdílel jeho pre-sale!).

Tenhle koncert byl speciální v mnoha ohledech. Bylo to poprvé, co Orla hrála v Olympia Theatre a v tak velké venue v Irsku. Měla jsem díky kamarádovi pre-sale, kde to Ticketmaster dos*al (místo lístků na stání je prodával jako na sezení). Jako omluvu nám dali early entry a plakát zdarma. Takže jsem nakonec byla stejně blízko jako na Fletcher během druhého koncertu loni v květnu.

Během čekání před klubem jsem se začala bavit s irským pánem a jeho dcerou. Z něho vylezlo, že má cover band a v létě budou hrát v Česku a hned 2x haha Tak jsme si popovídali o hudbě a koncertech a oni nakonec měli lístky na sezení, tak jsme se rozešli, když začali pouštět do klubu.

Než se přesunu dovnitř a začnu povídat o tom, jak skvělá je Orla a jak to bylo celé boží, tak bych se jen chtěla u něčeho zastavit. Chvíli jsem přemýšlela, jestli tomu mám dávat energii, ale chci poukázat na to, co jako ženy v dnešní době musíme občas vytrpět (chci taky podotknout, že v žádném případě nemluvím za Orlu, tohle je můj osobní názor). Orla je mladá, queer nezávislá umělkyně, podporuje Palestinu. V early entry, v řadě, která si za to zaplatila a nedostala tenhle VIP balíček zadarmo jako já a další lidé, byl i muž středního věku. Na sobě měl fotbalový dres Izraele a červenou kšiltovku s bílým nápisem Trump. Orlino poslední album Everybody Needs a Hero sice má modrou-červenou paletu a nabádala návštěvníky, ať přijdou v kostýmech, tohle ale určitě na mysli neměla. Týpka prohledala sekuritka, jako jediného. Nic naštěstí nenašli. On pak stál v té early entry sekci a ani nezpíval, netancoval, nehýbal se do rytmu. Když jsme během písně Zombie šli všichni dolů, abychom během refrénu vyskočili, s ním to ani nehnulo. NECHÁPU. Celé obecenstvo ho ale ignorovalo. Co jsem četla online, tak jen jeden člověk se ho ptal na to, proč má na sobě zrovna tyhle kusy oblečení, ale k ničemu mezi nimi nedošlo. Po koncertě si chlap samozřejmě stěžoval na Facebooku venue… Orla na tohle reagovala později na Twitteru, když ji někdo tagnul v Tweetu s tím, že když ho viděla, tak se ho rozhodla ignorovat. Je to debil prostě. A Orla si zaslouží líp. Sorry jako.

A ještě teda jedna negativní zkušenost – byli tam dva dvoumetroví týpci v celé te sekci na stání a samozřejmě si oba dva stoupli přede mě. Jeden se pak posunul, ale druhý tam zůstal stát a ke konci koncertu už jsem skoro nic neviděla. Paráda. (Fakt bych zakázala prostě, hlavně když jdou s kamarády/přítelkyní a znají doslova jednu písničku.)

A posouváme se dál do pozitivních vod.

Orla měla dvě předskokanky – první se jmenovala Niamh Regan a hrála na kytaru. Druhá si říká Hohnen Ford a hrála na klávesy. Obě byly moc fajn. Oh a v preplaylistu (aka písničky, co hrají, když není nikdo na pódiu) byla 3x Chappell (Casual, HOT TO GO! a Pink Pony Club), což je poetické vzhledem k tomu, že Chappell hrála v této venue před pár měsíci (více zde). A Orla má v setlistu i její cover Red Wine Supernova!

Než ale venue vpustilo lidi bez early entry, tak nám Orla přes reproduktory pustila novou písničku Now What?, která vyšla tento týden. Samotná Orla pak začala koncert v 9:15 za zvuků I need a Hero od Bonnie Tyler a kromě songů z obou alb a některých starších písníček, zahrála i zmiňovanou Now What?, takže jsme dostali studiovou i live verzi ve stejný večer yay

Orla byla skvělá – energetická, během vystoupení dělala obličeje a vtipkovala jak jen to šlo. Hrála na akustickou, ale hlavně elektrickou kytaru a v jednu chvíli převzala paličky a rozjela to i na bubnech! Když dohrála Now What?, tak nám radostně sdělila, že jsme vyléčeni a nepotřebuje žádnou terapii, protože jsme přežili nový song haha Potom před samotným přídavkem zavtipkovala „No, to je taková lež, co se vykládá v hudebním průmyslu. Teď budeme hrát poslední písničku. Ale kdybyste chtěli víc, tak musíte křičet moje jméno fakt moc nahlas.“ A my samozřejmě křičeli.

Dále došlo i na hru s publikem. Takovou tu klasiku, kde obecenstvo zpívá, co po něm hudebník chce. V našem případě v rámci songy Backseat Driver, kde rozdělila venue na polovinu a jedna zpívala La la la la a druhá I-I wouldn’t trust me either. Jak už jsem zmínila, tak během Zombie jsme zase skákali a během zavíráku večera, Little Chaos, Orla dala stagediving a přistála asi dva lidi ode mě! Byl tam ale i projekt fanoušků, když se Orla vrátila na přídavek. My jsme mobily vytvořili irskou vlajku (lidé nalevo měli oranžovou, my uprostřed bílou a ti napravo zelenou). Zpěvačka a její kapela byly dojatí.

Jsem moc moc ráda, že jsem měla možnost jít. Orla je naživo úplný powerhouse a bylo samozřejmě skvělé slyšet moje oblíbené písničky live. Orla je nezávislá umělkyně, což znamená, že není upsaná u žádného velkého vydavatelství ala Sony Music, Warner nebo Universal. Všechno si teda řídí sama a o to jsou její profesionální úspěchy úžasnější. Olympia má kapacitu 1 600 lidí a byla vyprodaná. Během covidu se její píseň Why am I like this? objevila v Heartstopperovi, seriálu od Netflixu. Další písnička, Heavy, pak byla použita v traileru pro Normal People od BBC (seriál, adaptace knihy). Obě desky se umístily v TOP10 irské albové hitparády. Na nezávislou umělkyni je tohle prostě životopis jak má být (je tam toho samozřejmě víc, tohle je jen rychlý výpis).

Pokud máte rádi rockové songy říznuté popem, tak by se vám Orla určitě mohla zamlouvat. Jako už obvykle, přikládám pár videí z koncertu: