Živě: Nemo v Dublinu 2025

Minulý měsíc jsem si zašla na vítěze Eurovize 2024 za Švýcarsko, Nema. Než začnu, tak chci jen podotknout, že nesouhlasím s EBU a s tím, co dělají nebo spíš nedělají a tento článek nemá s Eurovizí nic společného. Jen se ohlížím za dalším koncertem.

---

Taky chci podotknout, že Nemo jsou nebínární a používají they/them (oni). A já to v češtině nedávám, protože ji máme tak krásně (hrozně) genderově podmíněnou. Sleduju transparent na Instáči a oni tam občas něco hážou, ale musím si prostě jednou sednou a snažit se to pořádně naučit. Budu psát v množném čísle, ale asi to bude celé špatně, tak se omlouvám.

Nemo tedy vyhráli za Švýcarsko v květnu 2024 s písní The Code. Za mě úplně zaslouženě a to ještě navíc po tomhle koncertu. Ten se měl původně uskutečnit už v březnu, ale Nemo neměli hotový materiál a turné přesunuli na podzim. Za což jsem byla nakonec ráda, protože v březnu toho bylo hodně a tohle byl nakonec můj poslední koncert roku a lépe jsem ho zakončit nemohla!

Koncert se udál 16. listopadu v The Academy v Dublinu. Měla jsem původně jít s kamarádkami, ale ani jedna nakonec nemohla. Napsala jsem nakonec známému, u kterého jsem tušila, že se na ten koncert taky chystá a měla jsem pravdu. Shodou okolností jsme se seznámili rok předtím, u stejné venue, když jsme šli na Aiko hihi Tak zase za rok, C.!

Nemo měli předskokanku, teď nemůžu nikde najít jak se jmenovala, ale písničky byly skvělé popiny a dost nás bavila. Co bych ještě chtěla podotknout je předkoncertní playlist – hodně moc eurovizních písniček a písniček od eurovizních umělců a v tom i Pedro mývalý songa a dvě Chappell Roan – no prostě nejlepší playlist!

Co teda Nemo?

Už trochu tradičně, ale Nemo album Arthouse jsem vůbec neměla naposlouchané a opravdu jsem si na něj udělala čas až ve vlaku do Dublinu. A nevím čím to bylo, jestli pomohlo to hezky měnící se podzimní počasí, ale hned jsem si ho zamilovala. Je to skvělé popové album, hned jsem si oblíbila několik písniček a těšila se až je uslyším naživo ten večer. Tentokrát jsem s sebou neměla foťáček, protože The Academy mají hrozné osvětlení většinou a rozhodla jsem se, že si prostě ten koncert užiju (to, že jsem natočila snad celý setlist je vedlejší…). Navíc nám dost brutálně koukali do tašek, s velkou baterkou, tak to bych fakt neukecala haha a nebudu lhát, občas mě to zamrzelo, protože to světlo bylo chvílemi naprosto skvělé ale well

Rozhodla jsem se, že prostě for vibes a že si ten koncert užiju, ať se hraje cokoliv a ať stojím kdekoliv. Nakonec jsem byla asi ve třetí řadě (díky bohu za to, protože ta místnost má hrozně nízké pódium, o čem jsem se přesvědčila o rok dřív na Alessandře) a ooo bože, tak tak moc jsem se bavila, že si můj Google Fit myslel, že jsem hodinu jezdila na kole…

Nemo přinesli dokonalou energii, skvělé vibes a ty vokály! Celý klub byl tak nadšený, že Nemo byli občas těžké slyšet zpívat, jak všichni buráceli. Nemo moc nemluvili, čekala jsem proslov mezi písničkami, ale místo toho se občas vyjádřili k písničkám a turné tradicím (každá zastávka měla téma, podle kterého se lidé mohli obléct a něco malého vyhrát). Můj největší zážitek byl, když během The Code bridge, Nemo vylezli na bubnový set a mezi zpěvem a tou operetní části skočili dolů a začali tu operetní část, jak kdyby to nebylo nic těžkého. Můžete vidět na videu dole!

Co se stage týče – měla opravdu art nádech. Kromě hudebních nástrojů se na stagei objevila stará lampa na jedné straně a stará poštovní schránka s ARTHOUSE nápisem na druhé straně. Do toho koncert začal vypravěčem, který se ještě ozval během koncertu. Prostě aby navodil atmosféru.

Jsem moc ráda, že jsem nakonec šla, protože Nemo za to opravdu stojí. Každou písní a výkonem ukázali, proč si tu sošku před rokem zasloužili. A kde jinde bych slyšela písničku z pohledu žáby!?