Živě: Chappell Roan v Dublinu
V půlce září jsem měla další koncert a jednalo se o americkou zpěvačku Chappell Roan. Ten se odehrál již tradičně v 3Olympia Theatre v Dublinu a můj foťák u toho samozřejmě nemohl chybět. A měli jsme velké překvapení!
S Chappell je to zajímavé, protože tu mi představila kamarádka na začátku roku. Poslechla jsem si tenkrát její debutové album, které už teda bylo venku myslím od září. Pamatuji si, že mě na tom zaujaly dvě písničky – Super Graphic Ultra Modern Girl a My Kink is Karma. Tyhle písničky jsem si pak přidala do playlistu a nějak víc jsem to album pak neposlouchala. Ale ona nějak do měsíce od toho oznámila, že jede na mini evropské turné a že bude i v Dublinu. A jako, když umělci jedou na mini evropské turné, tak Dublin v tom není, vždycky jen UK a čus. A v tomhle byla myslím Paříž, Manchester, Londýn, Dublin, Berlín. Jestli tam toho bylo víc vůbec nevím, ale to není důležité.
V Dublinu měla hrát v The Academy, tak jsem se rozhodla že půjdu, když se mi líbily ty dvě písničky. Že do té doby si to album naposlouchám a že to bude fajn. Ooh my, tak zaprvé, velký shoutout mé kamarádce J. za to, že mi představila Chappell už v té době. Ten koncert se hned vyprodal, takže kdybych na ni přišla později, tak už prostě neseženu lístky. Koncert byl tak vyprodaný, že ho přesunuli z The Academy do 3Olympia Theatre a asi den před koncertem venue postovala, že je opravdu vyprodáno a ať lidi nevolají a nechodí shánět lístky. A nikdo fakt neprodával. Kolikrát se stane, že člověk může sehnat lístek doslova v den koncertu, protože někdo onemocní, nebo tak, ale ne. Ticketmaster byl suchý jako Sahara. A ten důvod je kvůli tomu, že ona v té době, když oznámila to turné, tak měla venku jen to debutové album. A lidi si ji našli, to ne že ne, ale nebyla jako úplně populární. Když někdo řekl v té době její jméno, tak prostě nikdo nevěděl o koho se jedná (doslova kamarádka J. „Slyšela jsi o Chappell Roan?“ a já na to „O kom?“). Potom letos v dubnu vydala singl Good Luck, Babe a od té doby měla až skoro přesnoční úspěch. Když se kouknete na její Spotify, tak tam má prostě milióny a milióny přehrání. Ona právě vystupovala na různých velkých festivalech včetně Lollapaloozy a tak. A nakonec co se mini evropského turné týče, tak zrušila Paříž a Amstr kvůli vystoupení na VMAs (velice ikonické vystoupení ale).
Co je na Chappell jako takové velmi zajímavé je, že ona otevřeně mluví o tom, jaké to je být velkým jménem na hudební scéně. A ne, nemluví o tom hezky. Doslova má deprese, lidi jí stalkují. Prostě i přesto, že na hudební scéně byla několik let, tak tenhle úspěch přišel bez varování a neměla možnost se na to nějak připravit. Do toho ještě si nenechává nic líbit (najděte si chappell roan vmas paparazzi) a nastavuje mantinely, což si myslím, že bude hodně důležité pro budoucí umělce a nějakým způsobem přetvaruje i momentální showbyznys. Nicméně, úvod do Chappell máme za sebou. Pokud vás něco z toho zaujalo, tak na internetu je spousta informací a rozhovorů se samotnou umělkyní. A teď pojďme na ten koncert!
Přes léto jsem si naposlouchala album (The Rise and Fall of a Midwest Princess) a taky ten zmíněný singl a byla jsem moc ráda, že mám lístek na ten koncert, protože tohle je přesně ten druh popové hudby, co prostě žeru. A věděla jsem, že to bude stát za to.
Koncert se teda odehrál v 3Olympia Theatru a ten má dva vchody – jeden na sezení a jeden na stání. U toho je vždy řada až do uličky za roh, ale teď se teda táhla ještě za rohy dva. Opravdu masivní nával. Pouštěli na čas v 7 a já měla lístek na stání. Stoupla jsem si zhruba, kde jsem stála na Fletcher v květnu (nalevo celkem vzadu). Bylo to hlavně kvůli tomu, že ty fotky z toho večera jsou moje oblíbené a doufala jsem v podobný výhled. Pokud jste moje fotky Fletcher nezaznamenali, tak přidávám odkaz tady.
Jako první věc, co jsem zjistila, když jsem přišla dovnitř bylo, že Chappell má tzv. dress code/téma na každý koncert. Pro Dublin to bylo ala Pink Pony/růžová. Takže všichni v růžovém, jenom já ne haha Ale nevadí, já asi stejně nemám žádný růžový kus oblečení. Spousta lidí měly klobouky z Eras tour, což je kjut, ale blokovali výhled. Co se výhledu týče – než přišla Chappell na pódium, tak celkem dobrý a i jsem viděla skoro celé pódium. Pak se ale lidi začali hýbat a najednou 2metrový týpek, co stál za mnou, stál přede mnou a nebylo mu to blbé (za to může jeho přítelkyně, která byla evidentně fanynka, zatímco on tam celou dobu stál jak pařez). Takže jsem se většinu koncertu hýbala doprava doleva, abych vůbec Chappell viděla… Pořád si stojím za tím, že vysocí lidé by měli stát vzadu.
Předskokanem byly Haus of Wig aka Drag Queens. Lipsyncovaly k různým velkým hitům jako Beyoncé, Gaga a tak. Bylo to moc fajn a rychle to čekání tak uteklo. Vtipný moment byl skoro na konci jejich vystoupení, protože odkud jsem stála, tak byla krásní leading line aka lidské hlavy ode mě k pódiu a dvě drag queens si tam čuply. Tak zatímco celá venue burácela, jak je to skvělé vystoupení, já burácela, protože by to byla skvělá fotka (byla jsem líná vytáhnout foťák).
Nicméně největší překvapení přišlo v tom čase mezi předskokanem a samotnou Chappell. Prostě tahle venue bývala kdysi divadlo (a pořád se tam občas hrají hry), takže na obou stranách pódia jsou soukromé boxy. Do těch člověk lístky nesežene, jsou vždy k dispozici rodině umělce, nebo influencerům a tak. Koho jsme tam měli my v boxu nalevo od nás? Jennu Ortegu, Emmu Myers a pár dalších herců z Wednesday. Jsou totiž v Dublinu už několik týdnů a natáčí tu druhou sérii seriálu. Bylo to ale legrační, protože v jednu dobu lidi co stáli před námi a měli výhled na všechny 4 boxy začali řvát. Já se obvykle nevzrušuji, kolikrát řvou jen tak, nebo kvůli random irské influencerce. Ale někdo za mnou poklepal na rameno toho vysokého týpka a zeptal se ho, proč lidi řvou haha Původně jsem ji neviděla, byla v boxu nahoře, ale potom sešli do nižšího boxu a v jednu dobu stála u zábradlí a šla krásně vidět. Fotky ani videa sem házet nebudu, ale je toho plný internet, jestli máte zájem.
Jinak Chappell teda. Nejlepší koncert. Fakt. Vím, že to říkám vždycky. Ale třeba týden před jsem měla Jonas Brothers a ti byli fajn, ale neznala jsem všechny ty písničky a bylo to v 3areně, tak to byla jiná atmoška. A tady jsem znala asi kromě dvou tří písniček všechny a bylo to prostě strašně úžasné a všichni zpívali. Chappell vlastně má takový jemný ženský hlas. Vůbec jsem to nečekala (nekoukám na její rozhovory). Takže hodně vyzařuje „protect her at all cost“ (chraňte ji za každou cenu).
Taky mluvila mezi písničkama, například moc hezky o fanoušcích obecně a o queer komunitě. Ale taky když mluvila o vlastním albu, tak zapomněla jeho jméno a sama se tomu smála. Co se navíc stalo někde po třetí písničce bylo, že mně najednou došlo, že je to Chappell. Pokud jste někdy byli na koncertě svého oblíbence, tak ten pocit určitě znáte. A hned po té milisekundě, kdy mi to došlo, řekla něco jako „Nemůžu uvěřit, že tu jsem.“ nebo něco na ten způsob. Šlo to perfektně dohromady s mojí krátkou realizací.
Energie byla boží – Chappell zpívala, skákala. Kdo nebyl a chtěl jít, fakt jste přišli o hodně. Byl to jeden z těch koncertů, který sotva začal, tak už vám přijde, že hned skončil. Moc rychle to uteklo, ale v dobrém slova smyslu.
Mě to úplně nabilo a taky to pro mě bylo inspirativní vystoupení. Hned po koncertě jsem chtěla vzít můj foťák a jít fotit lidi a další show a fotit projekty a vytvářet umění. Tak už jsem se hodně dlouho necítila a je to moc dobrý pocit.
Co bych jen na závěr chtěla zmínit je, že mě trochu mrzí, že koncert nakonec byl v 3Olympia Theatre a ne v The Academy, jak měl být původně. Ta venue je menší, intimnější, je jen na stání a má balkónek přístupný audienci. Ten je skvělý, protože tam se můžete opřít a hlavně nejen, že do vás snad ani nikdo nebouchá během koncertu, ale hlavně před vámi nestojí člověk s kovbojským kloboukem nebo 2metrový nezaujatý týpek. Ale je pravda, že fotky bych měla jen zeshora a asi by nevypadaly tak super. Zase na druhou stranu, 3Olympia na stání je postavená dobře – podlaha se svažuje mírně odzadu směrem k pódiu, takže pokud fakt před vámi nestojí 2metrový týpek, nebo debil s pokrývkou hlavy, tak krásně vidíte.
Koncert to byl teda 11/10 a moc moc doufám, že ji zase někdy uvidím naživo. Fakt to bylo skvělé a je to celoživotní zážitek!
