Živě: Aiko v Dublinu 2024

Poslední koncert roku 2024 byla česká zpěvačka Aiko. S jejím Aikonic turné zavítala i do Dublinu a já si tak mohla naposled zatrsat!

---

Aiko jsem objevila díky Eurovizi, kde nás letos reprezentovala s písní Pedestal. Postup do finále ji unikl o 1 bod. Nicméně mně se písníčka líbila a zpěvačka později vydala i další album Aikonic, které mě taky zaujalo. Krátce na to oznámila turné po Evropě a v té době Dublin na seznamu nebyl.

Dublin přidala až později, na žádost fanoušků na sociálních sítích. Koncert se konal v The Academy 2 (sklep budovy) 17. listopadu a předskokanem byla irská Pastiche. Každá část turné měla jiné předskokany a mě mrzelo, že jsme nedostali Teyu (se Salenou reprezentovaly Rakousko s písní Who the hell is Edgar? a Teyi hudba mě moc baví). Ale Pastiche nakonec byla moc fajn a její hudba mě taky bavila.

Ke klubu jsem dorazila asi 30 minut před otevřením. Bála jsem se, že tam bude dost lidí a chtěla jsem být blízko pódia, abych něco viděla, pódium je tam totiž dost nízko. On tam nikdo nebyl. A to jsem fakt nečekala. Po pár minutách přišel týpek a vypadlo z něho, že taky jde na Aiko, tak jsme se začali bavit o Eurovizi a tak. Když začali pouštět do klubu, byli jsme čtyři.

Než se vyjádřím k tomu, jaká byla Aiko, tak bych chtěla podotknout pár věcí. V téhle části venue jsem byla podruhé. Normálně mám koncerty v hlavní části, kde jsem byla třeba letos na Bambie. V tomhle sklepu (ono je to fakt úplně dole a samotná venue tomu říká basement) jsem byla loni na Tove Styrke, kde bylo asi 30 lidí. A letos na Aiko. Kde bylo možná tak 20 lidí. A hodně mě to mrzelo. Čekala jsem, že československá komunita přijde podpořit českou zpěvačku. V neděli. Sorry jako, co má kdo jiného na práci v neděli. Aspoň místní v Dublinu mohli přijít, koncert stejně skončil chvilku po desáté. Jak kdybychom nečuměli dlouho do noci do mobilů. Místo toho mohli lidé přijít na koncert. A to platí o eurovizní komunitě taky. V Irsku milují Eurovizi. Co jsem zatím viděla na jiných koncertech umělců z ESC, tak přišlo hodně moc lidí. Na Aiko ne a ona je opravdu skvělá živě a umí zpívat. Tenhle ostrov fakt nemá vkus.

Okej, vyřvala jsem se, tak jdeme na samotný koncert.

Stáli jsme s C. uprostřed v první řadě. Vedle mě během předskokanky stála rodina Pastiche. Babička a asi i maminka. To je tak typické pro Iry. Ale bylo to moc milé a Pastiche fakt moc fajn. Já si během jejího setu ale uvědomila, že mě šíleně bolí hlava, tak jsem se nadopovala Brufenem a doufala, že to do Aiko přejde.

Aiko před Dublinem hrála v UK a během přesunu měla nějaké potíže, takže nakonec místo celé kapely a stage osvětlení jsme dostali Aiko na zpěvu a její bubenici Kat (z Megary, reprezentovali San Marino v Eurovizi) na bubny, co jí půjčil bubeník Pastiche. A to bylo všechno. Takže koncert byl o to víc intimnější a Aiko do toho dala opravdu všechno. I přes malý počet zúčastněných, energie byla skvělá a moc jsem si to užila. A hlava mě přestala bolet, protože jsem fakt pařila jak za mlada – skákala a zpívala a blbla o stošest.

Po koncertě k nám přišla jedna žena, myslím, že pracovala v tom klubu a dala nám setlist Pastiche a Aiko. Nechala jsem je oba C., ať má nějakou vzpomínku. Bylo to moc super, doslova se mi tohle nestalo už několik let, tak jsem se na chvilku vrátila tak 10 let dozadu, kdy jsem jezdila snad jen po koncertech.

C. mě informoval, že Aiko občas po koncertech chodí za lidma se fotit a tak, ale tentokrát nevyšla, což byla škoda. I tak jsem si koncert moc užila a jsem ráda, že to byl můj poslední letošní koncert. Sezónu 2024 jsem nemohla lépe zakončit. A Aiko opravdu doporučuju, dělá prima anglický pop a rock a její hudba má fakt říz. Jen si fakt myslím, že si zaslouží líp.