Jak silný hlas Wallis Bird rozezněl Vicar Street

Jméno Wallis Bird vám nejspíš nic neřekne, to ale nemění nic na tom, že byste ji měli dát šanci. Wallis je irská zpěvačka a skladatelka momentálně žijící v Berlíně. Letos vydala nové studiové album Woman a k mému nadšení oznámila spoustu irských koncertů. Původně jsem přemýšlela nad Dublinem a Corkem, ale pak Sigrid oznámila dublinskou zastávku, a tak jsem šla jen v Dublinu.

---

Wallis je vyjímečná umělkyně pocházející z malého městečka Enniscorthy v hrabství Wexford (jihovýchod Irska). Co je na Wallis zajímavé kromě jejího pop folkového stylu, je fakt, že je sice levačka, ale hraje na kytaru pro praváky – vzhůru nohama. Když byla malá, tak jí sekačka na trávu usekla všechny prsty na levé ruce, a i když je přišili nazpět, Wallis hraje na kytaru svým vlastním způsobem.

Culture Night

To je podle mého ale jen zajímavost ukazující charakter samotné zpěvačky. Mě její tvorba zaujala kvůli jejímu hlasu – dokáže s ním neskutečné věci. Poprvé jsem se o tom mohla přesvědčit během Culture Night v Dublinu. Culture Night je jeden pátek v září, kdy po celém Irsku jsou určité kulturní místa přístupná veřejnosti zadarmo (nebo s menším příplatkem) a navíc se konají koncerty. My se tak byli podívat dva roky dozadu ve Waterfordu do místního divadla, kam normálně nechodíme a před ním na Plaza hráli dudáci a hned za rohem místní orchestr. V Dublinu je těch akcí samozřejmě nespočet a nejde je za jeden večer stihnout. Letos mě zaujalo, že člověk mohl hrát o vstup do Áras an Uachtaráin, což je budova ve Phoenix parku, kde bydlí irský prezident – nachází se hned za dublinskou zoo. Nevím, jestli v té návštěvě byl i čaj o páté s Michaelem D. Higginsem. Já se rozhodla vyrazit do Národního muzea Irska – do sekce Dekorativního umění a historie, protože tam se na nádvoří konal koncert pod širým nebem. Doprovod mi dělala nová finská kolegyně, pro kterou to byl také zážitek. Hudební doprovod všem vystupujícím dělal RTÉ Orchestr (RTÉ je irská národní televize, jak u nás ČT) a doprovázeli tak rappera, operu, pop, folk a mnohem víc. Původně jsem chtěla jít právě kvůli orchestru, jenž znám z promítání Harryho Pottera a Star Wars, pak jsem ale byla informována, že jednou z vystupujících bude právě i Wallis Bird a to bylo poprvé, kdy jsem ji viděla live.

Samozřejmě nejde srovnávat dvě písničky (z toho jedna cover) a celý koncert, proto jsem pořád nevěděla, co od koncertu čekat. Ten se odehrál ve Vicar Street, klubu, který nejen miluju, ale byla jsem v něm na Tegan a Sara, Lindsey Stirling a nebo třeba Milky Chance. Tentokrát se ale místa na stání proměnila na místa na sezení a balkón byl zavřený, a tak jsem seděla hned pod ním. Nicméně mezi mou řadou a stolečky uprostřed venue bylo dost místa na procházení. Toho Wallis také během koncertu využila a obešla tak celý klub dokola (a ano, prošla kolem mě a museli mě omejvat .. haha to ne, ale byl to zážitek!).

Nicméně během koncertu mě zaujaly dvě věci, které spolu úzce souvisely. Wallis se hned na začátku vyjádřila, že je vděčná za každého návštěvníka v publiku a že ten koncert je pro nás a že bude hrát i písničky na přání (což se v druhé polovině koncertu stalo – prostě jsme na ni křičeli názvy písniček a ona je hrála). Zároveň ale byla na pódiu celou dobu sama. Oh, zmínila jsem už, že hrála dvě hodiny (120 minut)? Protože ona hrála celých 120 minut sama. V týmu má Aidana, který jí měnil struny na kytarách pokaždé, když je během ladění zpřetrhala. Také ji jednou doprovodil během písničky, ale jinak to celé odehrála sama. Bez kapely nebo vokálního doprovodu. A na takovém koncertu jsem, vážení, ještě nikdy nebyla. Totální one woman show.

Bylo skvělé, že Wallis hrála dvě hodiny, nicméně poté jsem musela doslova běžet na poslední autobus domů. A kdo mě zná, tak ví, že neběhám. Nikdy. Teď jsem musela běžet od Vicar Street až za Trinity College – 1,5 km. Google mi tvrdil, že tam dojdu za 15 minut, autobus odjížděl za 14 … Nakonec jsem se k zastávce dostala dvě minuty před autobusem. Bylo to prima půlnoční kardio.

Brala jsem to ale s humorem a z Wallis jsem byla nadšená natolik, že když oznámila koncert ve Waterfordu hned po Novém roce (ve zmíněném divadle), koupila jsem hned lístky pro mě a mamku. Wallis nekoncertuje jenom v Irsku a pokud na ni někde narazíte, tak doporučuju si ji poslechnout – nejen, že má skvělý písničky a boží hlas, ale fakt ten koncert dokáže utáhnout sama a je tak mile irsky vtipná.