Novoroční předsevzetí
Ani jsem neplánovala takový článek napsat, ale našla jsem seznam věcí, co jsem si namyslela na letošní rok a nedalo mi to, abych se nezamyslela nad ním a nadcházejícím rokem.
Když jsem byla mladší, tak jsem si předsevzetí dávala. Moc si nepamatuji co a jestli jsem ho dodržela, ale pamatuji, že to většinou byla jedna věc a nějak kouzelně jsem čekala, že se stane. Aniž bych musela hnout prstem. Takže asi se žádné předsevzetí nevyplnilo. Co si budeme.
Čím jsem starší, tím míň si jich dávám. Jsou roky, kdy jsem neměla žádné. Jsem zastáncem toho, že pokud chci změnu, nebo začít něco nového, tak to můžu udělat i přes rok. I když naprosto chápu, že ten kalendářní přelom je velký mental boost, aby se člověk k něčemu dokopal. Teda ne že by mi to osobně někdy pomohlo.
Loni jsem si napsala hned několik věcí – věcí, na kterých mi záleží. A když se na ten list koukám zpětně, tak některé věci jsem dodržela, jiné ani moc ne a jednu jsem si splnila nad očekávání. A to byl letošek opravdu rokem. Vůbec nevím, kde jsem vzala tu energii, odhodlanost a soustředění. Ale možná právě proto, že ten rok nestál za moc, tak jsem se chtěla soustředit na něco jiného.
Před Vánocemi jsem měla v práci rozhovor s manažerem a i když to byl pozitivní rozhovor, můj mozek se rozhodl, že stojím za nic a že jsem letos vůbec nic nezvládla. A pak jsem narazila na můj list věcí, kterým jsem se letos chtěla víc věnovat. A připomněla si, co jsem všechno dokázala včetně získání té práce. S tím mi nikdo nepomohl a rozhodovalo se to mezi mnou a dalšími X kanditáty. Myslím si, že je to docela cool věc, na kterou můžu být hrdá. Navrch jsem začala víc řešit co kupuji za jídlo, abych jím méně plýtvala a taky váhu. Nebyla jsem spokojená a covid se na mém těle fakt podepsal. Původně jsem chtěla shodit 10 kilo, povedlo se mi shodit 13. Za 9 měsíců, kdy jsem se začala víc hýbat a trošku víc řešit kolik toho sním (tím myslím, že už nejím pytlík brambůrek, celou čokoládu, misku zmrzliny navrch aniž bych se celý týden hýbala. Jo, čtete to správně).
Taky se mi povedlo začít víc cestovat po Irsku. Což jsem chtěla už hodně dlouho, ale vždy mě odradila veřejná doprava. Well, to je aspoň výzva hihi Tohle je určitě jedna z věcí, kterou si s sebou beru do dalšího roku. Můj cestovní list jsem jen trochu naťukla a pořád je toho tolik k vidění. S tím se samozřejmě pojí i moje další vášeň – focení. Letos jsem moc nefotila. Nevím, jestli to bylo tím, že mi přišlo, že není moc co fotit, nebo se mi prostě nechtělo. Ale měla jsem na mém 2025 listě, že chci s sebou všude brát foťák. A nebrala. A občas mě to mrzelo. Tohle bych chtěla příští rok změnit. Už hlavně z toho důvodu, že se zatím nechystám do ciziny a i přesto, že plánuji víc irských výletů, příští rok bude další zlomový rok a je možné, že v druhé polovině nebudu moct nic. Ani fotit, ani cestovat. Je to trochu overwhelming, ale aspoň se v první polovině mám na co zaměřit a těšit. A vy také.
Co se týče zbytku listu z letošního roku a věcí, co jsem úplně nedala. Zkusím v nich pokračovat, třeba se to příští rok zlepší. A nová předsevzetí do příštího roku? Ještě úplně nevím. Možná žádná nebudou. Možná si něco namyslím až v druhé polovině roku, podle toho, jak vše dopadne. A pokud budu mít potřebu si něco přidat a tak.
Obecně si myslím, že je to sice hezká tradice, ale není potřebná. Někdy je člověk prostě rád, že je rád a má toho dost na talíři, aniž by si musel přihodit další věc, která ho bude jen stresovat. A je to v pořádku. Navíc je tak lehké spadnout do toho věčného kolotoče “stojím za nic”. Právě proto věřím, že každý z nás může najít nějakou malou věc, co letos udělal, nebo se zůčastnil, a na kterou vzpomíná rád, nebo je dokonce hrdý. A nemusí to být nic velkého a možná ani nic, co by ostatní považovali za splnění předsevzetí. Ale pokud vám to udělá na chvilku radost, tak se to počítá. Ono totiž cítit na chvíli radost je naprosto validní předsevzetí 🙂
A co se ostatních typů předsevzetí týče, jak už jsem řekla na začátku, i když ten přelom roku je asi hezký na začátek něčeho nového, můžete začít kdykoliv. A nemusí to být ani na začátku měsíce a ani v pondělí. Já vím, zním šíleně.
