Západní krásy Irska: hrad Ross a Killarney
Vítejte u dalšího cestovníčku po Irsku! Tentokrát vás s sebou vezmu do jedné z nejvíce naštěvovanějších částí Irska, do hrabství Kerry a městečka Killarney.
Kdo minimálně jednou nebyl v Kerry jako by v Irsku vůbec nebyl! Davy turistů v zájezdních autobusech se ženou z Dublinu přes Mohéry až do Kerry, aby se pokochali pravou irskou přírodou, navštívili Skellig Michael, kde se nátačely Star Wars (ty nové díly) a mohli si z bucket listu odškrtnout další položku.
Killarney je menší městečko asi s 20,000 obyvateli, které se živí pouze turismem. Toho jsme si hned při příjezdu také všimly, ale pojďme pěkně od začátku.
Killarney se nachází na západě hrabství Kerry, asi hodinu a půl od Corku. Hned u Killarney najdete Národní park Killarney, kam právě vždycky míří všichni turisti. A nemějte jim to za zlé, ono je doopravdy za čím mířit. Pokud se někdy budete chystat do Národního parku, tak dejte přednost autu. Nejen, že je to pohodlnější, ale je v něm tolik krásných výhledů, že si budete moct zastavit, kde budete chtít. Řidič autobusu vám v tomhle moc nevyhoví.
My ale do Národního parku nezamířily ze dvou důvodů – nemáme auto a já si chtěla projít Killarney a zajít si k hradu Ross. No, jestli můj blog čtete už nějaký ten pátek, tak víte, že mívám ty nejlepší nápady.
Do Killarney jsme cestovaly autobusem z Waterfordu. V Corku jsme sice musely přestoupit a opravdu šlo poznat, že míříme do jedné z největších turistických destinací, jelikož v autobuse z Corku do Killarney byli pouze starší lidé. A byl úplně plný. Počasí nám ale přálo, nejen, že svítilo sluníčko, ale bylo nesnesitelné teplo – tudíž skvělý den na výlet!
Když jsme po čtyřech hodinách konečně dorazily do Killarney, plán byl jasný: zajít k hradu, dát si sváču, vrátit se do města a projít si ho. Prosím vás, dostat se z autobusového nádraží k hradu nám zabralo snad hodinu, protože město bylo plné lidí. On se totiž hrál hurling nebo fotbal nebo cosi s míčem, co nás vůbec nezajímalo a všude tak bylo narváno, auta nemohla projet skrz město a my toho po pěti minutách měly plné zuby.
Abyste se dostali k hradu, musíte projít městem a pak se vydat krásnou a udržovanou cestou do Národního parku. Po cestě potkáte dostihové závodiště a sem tam pár turistů. Kdo mohl, ten se vezl k hradu autem, nebo na kočáře taženém koňmi. Podle Google trvá cesta pěšky z města k hradu asi 30 minut, mně to přišlo teda delší, ale hodinky jsem nějak extra nesledovala.
Když jsme dorazily k hradu, moc lidí okolo nebylo. Vstup dovnitř samozřejmě není zadarmo, nás to ale nelákalo, tak jsme si místo toho daly sváču a šly se projít okolo jezera. A to vám byl zážitek! Skvělé výhledy na hrad Ross s hřebeny Národního parku v pozadí nebo pohled na mnohem vzdálenější pohoří dělící Dingle od Tralee (oboje doporučuji projet všemi dvaceti!).
Po cestě nazpět k hradu jsme narazily na jeleny a srny a máma mi zapískala na trávu, a tak jsem si mohla vyfotit následující:
Jinak musím říct, že kočáry tažené koňmi neschvaluji a nikdy se na takové aktivitě nepodílím. Nicméně všichni kočí byli prostě Irové jak má být – každý na nás mávnul, poděkoval, že jsme se mu uhnuly z cesty a nebo zažertoval kudy do Dublinu. Tyhle malé interakce mi vždycky zvednou náladu.
Killarney
Městečkem jsme kdysi dávno projížděli, ale nějak jsem si vždycky pamatovala jen cestu plnou hotelů a hostelů. Tentokrát jsem to chtěla napravit a pořádně zdokumentovat. Bohužel, jak už jsem zmínila na začátku, pořádal se sportovní zápas a všude byly masy lidí. Jen se podívejte sami.
Něco jsme si ale přece jenom z Killarney odnesly – oproti Waterfordu jsou všechny obchody v centru otevřené (ve Waterfordu jich krachuje několik za rok) a pěkně pomalované jak to znáte z pohledů, či internetu. Dokonce jsme prošli okolo donutárny a veganské restaurace!
Z výletu k hradu jsem byla nadšená. Opravdu jsem u něj byla poprvé a dost se mi líbil nejen hrad, ale i ty výhledy. Určitě doporučuji přidat na Kerry itinerář, třeba jen na třicet minut, na krátký oddech po cestě. Co se městečka týče, tam se určitě musím znovu vrátit a pořádně si ho projít (a googlit týdny dopředu, abych se vyhnula další velké události).
Jo a určitě ještě jedna věc, co vás nadšené cestovatele a milovníky přírody a výhledů bude zajímat – kousek za Národním parkem směrem k oceánu se nachází další pohoří a hora Carrauntoohil. Ta je nejvyšší horou Irska. Tak šup šup na ni!
Nezapomeňte mě sledovat na Instagramu @moonfell44, protože budu opět sdílet fotky, co se do článku nevešly – jak ve feedu, tak v Storíčkách.
