Víkendový cestovníček: Kilkenny
Po třech letech jsem se opět podívala do asi nejvíce irského městečka na ostrově, Kilkenny. Už jsem tu byla několikrát, ale tentokrát jsme objevily i nová zákoutí a všechno jsem to pro vás nafotila.
Kilkenny se nachazí ve vnitrozemí a je známo jako město hurlerů. Hurling je irský národní sport a Kilkenny ho vyhrálo nejvíckrát (36x). Kromě hurlingu se ale Kilkenny pyšní krásným hradem a úplně nejvíc, in my humble opinion, roztomilým městečkem.
S mamkou jsme si výlet naplánovaly na 6. června, na neděli. Bylo to poprvé od pandemie, co jsme jely někam veřejnou dopravou. Nicméně jsme to riskly. Samozřejmě jsme s sebou měly masky (jednu extra na výměnu) a dezinfekci. Už jsou to jsou dva týdny a můžu potvrdit, že jsme si s sebou ani jedna nic nepřivezla (kromě skvělých zážitků, pohledů a rainbow Twizzlers hehe).
Ten den bylo hrozné vedro, ale asi jsme se to nejvíc odnesly právě na cestě tam, protože při příjezdu do Kilkenny se zatáhlo a taky to jde na fotkách poznat. Pokud náhodou někdy budete ve Waterfordu, nebo v Kilkenny a budete chtít jet do druhého města, tak určitě využijte Dublin Coach, který vás za €10 return a cca 40 minut odveze. Podle mě momentálně nejlepší nabídka na trhu.
My přijely do města před polednem a pomalu jsme se vydaly na obchůzku města. Ještě nebylo nikde moc lidí, protože většina obchodů byla zavřená. V jedné uličce už ale seděla dobově oblečená buskerka a dodneška nevím, jestli se usmívala do objektivu mně, nebo se usmívala něčemu, co řekli procházející lidé, nicméně to byl perfektní moment.
Měla jsem na ten den několik míst, co jsem chtěla vidět a nafotit. Kromě hradu z určitých úhlů jsem doufala i v deštníkovou alej a vyhlídku z jedné místní katedrály (to se nám nakonec nepoštěstilo, ale o tom později). S deštníkami jsem nevěděla jak to bude, protože jsou zavěšené v místním shopping centru a to podle Google bývá v neděli zavřené. Nicméně podle fotek mělo i tak být stále průchozí, takže jsem určitě měla naději. Nakonec jsme zjistily, že shopping centre je otevřené a stihla jsem i pár fotek, než se do něj začali hrnout lidi.
Z centra jsme se vydaly k vyhlídce, protože jsem se chtěla opravdu ujistit, že mají zavřeno a navíc jsme u té katedrály ještě nikdy nebyly. Dost mě to mrzelo, protože výhled z výšky na Kilkenny musí být užasný. Pozemek okolo St. Canice katedrály a Round Tower byl otevřený, tak jsme se zašly podívat dovnitř. Nebyly jsme jediné, koho to napadlo a i přesto, že katedrála měla být zavřená, podařilo se nám dostat dovnitř otevřenými dveřmi. Chtěly jsme se jen rychle pokochat a neotravovat, ale to jsme netušily, co nás čeká. Jeden z ostatních turistů se v jednu chvíli optal asi kněze (?) něco ohledně varhan a najednou nám mladý týpek nadšeně začal hrát a ukazovat jak vysoko a nízko tento hudební nástroj umí jít a jak úžasně to v takové katedrále zní. To bylo něco pro koncertového nadšence jako jsem já. Přidávám koncert v katedrále na můj koncertní bucket list. Paní, co to tam měla na starost tak nadšená nebyla, ale dala nám extra dvě minuty a pak jsme celá skupinka byla vykopnutá z katedrály. Zážitek to byl ale nepopsatelný.
Odsud jsme se vydaly zpátky do města a rozhodly se pomalu se probírající centrum vyměnit za přírodu a podívat se do tzv. Canal walk hned pod hradem. Z ní se nakonec vyklubaly zhruba dva kilometry cesty přírodou a přesně to jsme s mamkou ten den potřebovaly. Určitě doporučuji přidat na itinerář, až se jednou do Kilkenny podíváte. Je to taky nejlepší místo, kde potkáte ty nejkrásnější kilkeňácký pejsky! Navíc tam nejde slyšet hlukot městečka, ale jen zpívající ptáci, takže se člověk opravdu zrelaxuje.
Nakonec jsme to prošly zpátky parkem u hradu a rozhodly se, že je čas na oběd. Zašly jsme si koupit sendvič do města a snědly ho v parku u hradu, kde v tu dobu už bylo docela narváno (park je obrovský, ale tráva přímo před hradem je vždycky plná lidí). Nešly jsme na jídlo do žádné restaurace nebo tak, protože to bylo den předtím, než zvolnily restrikce a restaurace, kavárny a tak měly otevřeno jen na take away, na které nás neužije. Chvíli jsme poseděly na lavičce a nakonec jsme se vydaly ještě navštívit zbytek kostelů na této straně města a vyfotit hrad z mostu, než nám pojede autobus zpátky domů.
Po cestě od hradu se mi stala hrozně milá věc. Procházely jsme pod lípami a jejich šťáva mi přistála na objektivu, tak jsem od nich odešla, položila věci na zem a jala se očistit sklo, aby ta ťupka nevadila na budoucích fotkách. Ten den sice bylo zataženo, ale dost teplo a všude byli nejen lidi, ale i motorkáři. Najednou ke mně jeden starší motorkář přišel a hned se mě ptal, co mám za foťák a že má doma takové a makové. Mluvili jsme spolu ani ne pět minut, ale moc mě to potěšilo. Škoda, že mi nenabídl projížďku na jeho Kawasaki haha
Po této interakci jsme se opravdu vydali ke kostelům. Byly dva, co jsem chtěla navštívit – Dominican Black Abbey a Saint Mary Roman Catholic Cathedral. Oba dva byly otevřené a přístupné veřejnosti. Tak jsme do obou vlezly a já se nestačila divit – ty vitríny hrály všemi barvami. U dominikánského kostela nás zastavila paní, co to tam měla na starost a začala nám vyprávět historii toho místa a jak v něm přespal Oliver Cromwell a dobyl Kilkenny tím, že vypálil z kanonu díru do místního hradu.
Po této historické vsuvce byl čas už jen na fotky hradu z ikonického mostu a pak už jsme jely domů. Vím, že jsme v městě pořád ještě neviděly všechno. A trošku mě mrzel ten jeden velký bílý mrak nad celým městem, protože ty fotky se fakt blbě upravovaly. Nicméně Kilkenny nemůžu jinak než doporučit – najdete tu všechno: irský feel, historii, obchody a krásnou přírodu.
