První návštěva Frankfurtu na podzim 2023
Loni na podzim jsem se poprvé podívala do německé metropole a i když původně to mělo být z jiného důvodu, tak jsem nakonec s sebou měla můj foťák a moc ráda se s vámi podělím o fotky a zážitky!
Na Frankfurt jsem se dívala už před pár lety, ale pamatuji si, že mi přišel moc veliký a trochu jsem se bála ho navštívit. Nenechte se ale oklamat mapou – centrum města zase tak velké není a člověk se v něm rychle vyzná. To jsem si na vlastní kůži vyzkoušela v půlce října 2023. Původně jsme měly s kamarádkama jít na koncert Fletcher, ale celé turné bylo přesunuto na jaro 2024.
Já už měla koupené letenky a zarezervovaný hotel, tak jsem se rozhodla vyrazit. Jedna moje kamarádka, co se mnou měla jít na koncert bydlí v Kolíně a po několika letech jsme se konečně zase sešly. Další kamarádka, kterou jsem naposledy viděla před Covidem zase bydlí ve Stuttgartu a já tak měla důvod si udělat menší výlet a podívat se i do Stuttgartu.
Do Německa jsem letěla s Lufthansou. Bylo to poprvé a chtěla jsem si je vyzkoušet. Navíc Ryanair není zase taková výhra, cenově myslím. Lufthansa byla moc fajn, se Swiss, kterou jsem si vyzkoušela během dovolené do Švýcarska, spadají pod stejnou firmu. Samozřejmě let z Dublinu se neobešel bez problémů – měli jsme hodinu zpozdění, protože byly silné větry a letadlo nemohlo přistát. Pak ale všechno bylo v pořádku.
Co se Frankfurtu týče – můj hotel byl 4hvězdičkový Hotel Luna v blízkém Offenbachu a to kvůli tomu, že původně koncert měl být kousek od hotelu a nechtěla jsem v noci spoléhat na veřejnou dopravu. Musím říct, že lepší hotel jsem si vybrat nemohla a to hned z několika důvodů:
– Nachází se na přímé lince s-bahnu na letiště a cesta zabere okolo 30 minut. Stanice s-bahnu je hned naproti hotelu.
– Na to, že má 4 hvězdičky, tak mě vyšel na 70 euro na noc za double bed.
– Je moderní a není kolem něj tolik hluku, tak se člověk v pohodě vyspí.
– Pokoj byl veliký. Klidně by se do něj vešla jestě postel nebo dvě.
– Hotel se nachází v centru Offenbachu – naproti je supermarket Rewe, který má otevřeno do půlnoci a ráno pak najdete okolo spoustu kaváren a pekáren.
– Když mi na jaře zrušili neplánovaně let v den odletu a já nemohla odletět do Frankfurtu, tak mi neúčtovali za rezervaci (let mi zrušili doslova, když jsem procházela security na letišti).
Místo koncertu jsem si naplánovala, že pátek strávím focením Frankfurtu. V sobotu přijela kamarádka I. a v neděli jsem jela za kamarádkou S. do Stuttgartu. V pondělí jsem pak letěla domů. Ze Stuttgartu fotky nejsou, protože mezi pátkem a nedělí spadla teplota nejméně o 10 stupňů a bylo děsná zima. Kamarádka S. mě vyzvedla na nádraží a pak jsme jen chillovaly u ní doma.
Nechtěl se mi s sebou tahat stativ a objevila jsem, že v jednom německé obchodě s foťáky půjčují i věci – foťáky, objektivy, stativy,… Obchod se jmenuje Calumet. Půjčila jsem si od nich stativ, chtěla jsem si nafotit Mainhattan při západu slunce a večer. Stativ byl obří prosím pěkně a upadla mi z nosení celá Terez.
Nicméně v pátek bylo vedrooo. Hodně moc jsem toho ten den nachodila, pak jsem si po čtvrté odpoledne šla vyzvednou zmíněný stativ a vrátila se k řece odkud jsem chtěla fotit. Jak jsem čekala až začně být víc šero, tak se zatáhlo a já byla moc blízko Mainhattanu. Než jsem došla na most, který jsem chtěla, tak už byla dost tma no. Nevadí, tak třeba přístě.
V sobotu dopoledne jsem vrátila stativ a po cestě se kochala, protože to mají moc hezky uděláné okolo řeky Main (proto Main-hattan, je to hra slov mezi názvem řeky a Manhattan v New Yorku) a části Ostend, kde se nachází Calumet. Nakonec jsem měla dost času, protože kamarádky I. vlak měl samozřejmě zpoždění skoro 2 hodiny. Klasické Německo fakt. Když už pak ale dojela, tak jsme si prošly centrum města a hlavně Pokémonily. Mám shinyho Guzzlorda, heč! Večer jsme šly do restaurace L’Osteria. Kamarádka mi vysvětlila, že tuhle restauraci mají po celém Německu, je to takový řetězec. Je to italská restaurace btw. Já si dala funghi rizotto – musela jsem ochutnat. Jinak tam mají obří pizzy. Jakože takové ty mega jak v Americe. Vůbec jsem nechápala, když si je stůl vedle nás objednal, protože to se prostě nedá sníst.
Jediné, co bylo ten den trochu weird bylo, že byli všude policajti. Bylo to kvůli konfliktu mezi Izraelem a Palestinou. Ale prostě asi stovka policajtů a měli i samopaly a tak. V životě jsem to neviděla a vlastně jsem se necítila vůbec v bezpečí.
V neděli jsme se rozloučily na nádraží a já odjela vlakem do Stuttgartu. V Německu nesnáším cestovat vlaky. Jsou vždycky přeplněné a hlavně jsem se dozvěděla, že Němci si rezervují sedačky a to spustilo skoro národní povstání po cestě. Podařilo se mi najít sedačku vedle jedné holky a ta naštěstí vystoupila v Mannheimu, kde pak nastoupil týpek, co měl sedačku rezervovanou vedle mě. Ale než se k ní dostal, tak na mě skoro řvala jedna žena s dítětem, že mám svoji rezervovanou sedačku a tak ať ji uvolním tu druhou prázdnou, i přesto, že jsem jí opakovala, že já sedím na té nerezervované. A nevím, jak si jako představovala, že bude cestovat s děckem na jedné sedačce a otravovat nám oběma život? Kamarádka S. mi pak potvrdila, že je to prý normální a že ta ženská by byla nejradši, kdybych úplně vypadla, aby mohla zabrat obě sedačky a týpka nepustit. Nevím jak, ale neomalenost teda šílená. Cesta zpět byla lepší, našla jsem si sedačku vedle vojáka a nikdo mě už pak neotravoval. A to prosím pěkně cesta trvala jen hodinu nebo dvě. No, nedoporučuji.
Stuttgart jsme jen rychle prošly, ale z toho co jsem viděla, můžu říct, že je moc hezký a určitě bych se tam někdy chtěla vrátit. Znáte mě. Vidět kamarádku S. po asi 4 letech bylo taky moc super a doufám, že se uvidíme dřív než za další 4 roky.
V pondělí mi to letělo až odpoledne, a když jsem vykoukla z okna hotelu, tak to vypadalo, že Mainhattan (aka ta část s mrakodrapy v centru Frankfurtu) by měla být pod mlhou, ale ta se rozplynula, když jsem tam přijela. Byl to můj poslední den ve Frankfurtu, ale zážitky mě nemohly minout samozřejmě. Prvně mě na mostě zastavil random Němec a asi půl hodiny do mě valil věci z jeho života (jakože proč) a nikdo mi nepomohl prostě. Němci suck. Nakonec jsem řekla, že musím jít a nechal mě jít a šla jsem ještě fotit.
V jednu jsem přijela na letiště. Tam je to taky trochu idk, posílají lidi na terminály místo security haha v Dublinu signs velké jak prase a ve Frankfurtu je to národní tajemství haha nicmééně, rychle jsem prošla – nemusela jsem vytahovat foťák z batohu! Co mě ale dostalo byla voda za 5 euro jakože??? Ale aspoň mi to vykompenzovala sedačka u okna v letadle, ale Frankfurt město jsem viděla jenom z dálky.
Frankfurt je fajn okolo řeky, moc krásně to tam mají udělané – na obou stranách se může člověk procházet a od silnice je odděluje kopec. A když už máte procházky dost, tak můžete vyjít k jednomu z mnoha mostů a přejít na další stranu a tak (úplná Praha hihi). A pokud to zrovna bude Eiserner Steg, tak si určitě všimnete řeckého nápisu nad mostem. Ten pochází z Odysseii od Homéra a znamená „Plavím se k modrému moři s lidmi, co mluví cizími jazyky.“ (info mám od řecké kamarádky – díky, K.).
Na té straně u mrakodrapů mají i koleje, ale myslím, že už je nikdo nepoužívá a spoustu prostoru, lavičky na sezení a tak. Samozřejmě že jsem měla štěstí, že uprostřed Mainhattanu bylo staveniště během mé návštěvy, nicméně Mainhattan bude epic, až bude hotový. Zbytek Frankfurtu celkem meh. Staré fakové město ušlo (ano, ty domečky tam v minulosti nebyly, dostavili je před pár lety), ale moc turistů.
Ta část okolo Calumetu a Zoo pěkná (do zoo jsme nešly, ale byl tam poblíž raid v Pokémonovi hihi). Calumet se nachází na Hanauer Landstrasse a kromě klasické německé zástavby jsou tam i moderní budovy a byl to úplně fotografický ráj. Ale prostě Main vyhrává. Ta zeleň, ten klid. Že se člověk může projít několik kilometrů okolo řeky a užít si přírody, prostě koukat na letadla na obloze nebo třeba sledovat západ slunce. Hned mě zamrzelo, že to tak nemáme v Irsku. Tady jsou skoro všechna města postavena okolo řek, např. Dublin – řeka Liffey teče skrz centrum, ale kolem ní najdete jen rušné ulice. To stejné ve Waterfordu nebo Corku. Je to škoda.
Na závěr bych ještě chtěla doplnit, pokud si říkáte, jestli se dá vylézt na nějaký ten mrakodrap, aby člověk měl výhled na celé město, tak ano, dá se. Budově se říká Main Tower a má přístupnou veřejnou vyhlídkovou plošinu. Měla jsem ji v plánu, ale když jsem v pátek a v sobotu viděla tu řadu lidí, tak jsem si to rozmyslela. Je to skvělý nápad, ale bohužel velice popularní. Pokud se rozhodnete pro tuto aktivitu, tak se obrňte trpělivostí a ujistěte se, že máte dostatek času.
Za mě Frankfurt skvělý! Mrzelo mě, že mi ten koncert Fletcher s kamarádkami nakonec vůbec nevyšel, ale jsem ráda, že jsem měla možnost tohle město konečně navštívit a pořádně si ho užít.
