Ibiza mimo sezónu
Zima v Irsku opět nezklamala – prší o stošest. Abych přežila tohle ponurné roční období, rozhodla jsem se vrátit v čase a podělit se s vámi o můj výlet na Ibizu na jaře roku 2016.
Než se vrhnu na vyprávění a fotky, tak si asi říkáte, kdo by jako dobrovolně jezdil na Ibizu, a ještě mimo sezónu. No… já haha Ve Španělsku jako takovém jsem ještě nebyla (ale mám ho na listě!), tenkrát jsem potřebovala sluníčko a chtěla jsem něco extra, protože mě čekaly městské výlety. Ryanair měl opět slevy a na mě se usmála Ibiza na konci dubna – €50 tam a nazpět a tenkrát v tom byl ještě i kufr haha
Ukecala jsem kamarádku L., která se těšila na koktejly a pláže (ehm… o tom později) a nadšeně jsme si koupily letenky a zarezervovaly Airbnb v hlavním městě ostrova.
Takové levné lety samozřejmě bývají v brzkých hodinách. Ten náš odlítal z dublinského letiště v 7:50 ráno a my se musely do Dublinu přepravit z Waterfordu. Už je to sice skoro 5 let, ale autobusové linky se za tu dobu tolik nezměnily, a tak si pamatuju jako dneska, jak jsme vyrazily na autobus o půl druhé ráno směr letiště a pak jsme další skoro 4 hodiny čekaly na odlet. Fun times.
Let na Ibizu byl záživný – dodnes si pamatuju, že s námi letěla skupina družiček s bride-to-be a bavily celé letadlo. Na druhou stranu jsem měla trochu štěstí, seděla u okna a poprvé v životě viděla Pyreneje. Seshora. Bohužel při příletu na Ibizu jsme hnedka zjistily, že nám počasí moc nepřeje – sice nepršelo ale bylo zataženo (Nakonec to byl jediný den z těch tří a půl dní, kdy nesvítilo slunko).
Jestli jste četli některé z mých předešlých postů, nebo mě snad znáte osobně, tak víte, že si vždycky všechno googlím dopředu a dvakrát tolik pokud se chystám na místo, kde je šance, že bych se nemusela domluvit anglicky. Takže dodneška nechápu, jak se nám podařilo najít správný autobus do centra, koupit si bez problémů jízdenky a vystoupit přesně kde jsem plánovala (děkuji, Google).
Vystoupily jsme ve středu města a pěšky došly na naše Airbnb kousek mimo centrum (hnedka naproti Lidlu, což se ukázalo jako dobrý nápad HashtagFoodisLife). Tohle Airbnb jsem vybrala kvůli ceně, dostupnosti a vzhledu (na fotkách vypadalo čistě, což byla nakonec pravda). Nevím, jestli se to děje jenom mně, ale občas mám z Airbnb nezapomenutelné zážitky jako třeba v Hamburku, kdy můj kontakt měl vybitý telefon a já musela volat na Airbnb, abych se vůbec mohla ubytovat, nebo v Aténách, kde jsme bydlely u Rusky v trávovém doupěti (o tom ale jindy). Na Ibize jsme měly prvně problém se dozvonit na majitele a sousedé neuměli anglicky (a my španělsky) – to se nakonec vyřešilo naštěstí celkem rychle. První noc jsme ale s hrůzou v očích usínaly, protože děvče v pokoji vedle nás najednou zařvala, jak kdyby ji vraždily a my místo toho abychom ji šly na pomoc, jsme zůstaly v našem pokoji a ani nepíply. Ráno se ukázalo, že ji do pokoje vlezla černá kočka od majitele a že se děvče bojí koček. Tak aspoň, že jsme si s L. uspořádaly priority.
Plán našeho výletu byl jasný – projít si Ibiza městečko, navštívit místní památky, vykotit se někde na chvíli na pláži a prostě si náš pobyt užít. Vzhledem k tomu, že to bylo poprvé pro nás obě, co jsme byly na Ibize, tak jsme se rozhodly zůstat jen v Ibiza Town a netrajdat po ostrově. Jestli se na Ibizu někdy vrátím, tak si ale určitě budu chtít projet celý ostrov.
Den první aneb dvě gringo ve městě
Po příletu a ubytování jsme se vydaly do města. I přesto, že bylo zataženo, bylo nám vedro, tak jsme se šly jen v kraťasích a tričku. Dodneška nezapomenu na ty pohledy všech, asi třiceti, místních z jedné restaurace a rozhodně to nebyly pohledy typu „Wow, those two slay“. Jako prvně jsem nevěděla, co si mám myslet, ale když jsem další den – slunný a dost horký den – viděla místní chodit v džínách a kolikrát i bundě, tak jsem pochopila, že je to kulturní záležitost. Nikdy by mě nenapadlo, že někde 2,500 km daleko od domova můžu zažít takový kulturní šok.
Samozřejmě před příletem na ostrov jsem si vygooglila místní památky (ona Ibiza fakt není jen o parties), a tak jsme si první den prošly město a podívaly se k nejbližší pláži. Z té se vyklubala kamenitá plážička a nám bylo jasné, že se asi na pláži jako vorvaň vyvalovat nebudeme. Později jsme si všimly, že buď je to i nudapláž nebo se toho místní a turisté nebojí. Tak či onak, hard pass.
Na Ibize se prý v Hlasu setkáte i s Ariel. A do Mekáče leda skrz McAuto.
Jídlo je život
Ten den se nám už nic zvláštního nestalo. Poprvé jsem ochutnala Whopper v Burger Kingu a… nedoporučuji. Bylo to ale poprvé a naposled, co jsme jedly ve fast foodu. Druhý den jsme totiž objevily skvělou restauraci – levnou a s chuťově výborným výběrem – od pizzy, přes saláty, sendviče, steaky, dezerty… A moktejly! O těch se mi zdá ještě dneska! Dobře, dobře, už přestanu natahovat. Podnik se nachází hned na začátku hlavní ulice okolo přístavu. Hned naproti restauraci je zmínění Burger King. Restaurace nese název El Pirata. Musím ale podotknout, že v té době jsem nehlídala, co jím, takže neručím, že mají dairy/gluten free jídlo, nebo snad i vegetariánské či veganské.
Co se snídaní týče, tak to jsme zase objevily spot v jiné části města. A tenkrát tam měli všechno – sendviče, buchty, dorty… A všechno bylo boží! Kavárna se jmenuje Harinus Forn Artesa a pokud se tam někdy vydáte, tak byste měli vědět, že je to nejspíš dost oblíbený spot mezi místními a turisty, protože to ráno tam bylo narváno. Taky mají menu pouze ve španělštině, takže nevíte, co si objednáváte (pokud samozřejmě neumíte španělsky). My se zvedly a šly ukázat k vitrínám, co chceme. Obsluha nebyla impressed, ale my dostaly, co jsme chtěly. A zase bych chtěla připomenout, že v té době jsem jedla všechno, takže nevím, jestli mají dairy/gluten free či veganské options.
Slunná Ibiza
Od druhého dne jsme měly krásné slunečné počasí a já se toho rozhodla využít. Potahala jsem L. všude možně – od míst, která jsme navštívily předešlý den, přes každou uličku a památku v centru až na druhý konec přístavu. Kam to trvalo o dost déle, než jsem předpokládala a na ubytování jsme se vracely za tmy. Tenkrát to byla sranda, protože do Pokémon Go zbývalo několik měsíců a ani jedna z nás neměla data v mobilu (Já si data začala platit až právě kvůli Pokémon Go). Takže jsem se nás snažila navigovat ve tmě podle offline mapy. Jako nakonec jsme to daly, ale jsem si jistá nejen, že mě L. bude proklínat do konce života, ale že jsme to určitě vzaly zbytečně oklikou.
Co se ale Ibizy jako takové týče – ty výhledy jsou famózní. Pokud normálně dovolenkujete ve Španělsku nebo na jihu Itálie, tak vás Ibiza asi neohromí. Pro někoho, kdo na takových místech ale ještě nebyl, je to celkem pěkný. Nevím teda, jak takové město vypadá během sezóny, plné lidí a hluku. Tenkrát to bylo ale moc fajn, turistů nikde moc nebylo a hlasitá hudba se odnikud nelinula. Myslím, že mě osobně Ibiza nadchla svou architekturou, protože logicky je to úplně jiný styl než tady u nás v Irsku. A to počasí samozřejmě taky dost pomohlo.
Co jsme dělaly den po tom nevím, protože evidentně jediný fotky z toho dne, co mám jsou o jídle. Poslední den si ale pamatuju, že jsme se hecly a ráno vstaly fakt brzo (v 5 ráno, a ne nejsem ranní člověk) a šly k nejbližší pláži kvůli východu slunce. Původně to vypadalo, že nám to nevyjde, protože mezi východem slunka a námi byl útes (ano, dneska už bych to uměla naplánovat mnohem lépe), ale nakonec to bylo úplně epic a určitě to vstávání stálo za to.
Tak zážitky celkem pěkný, fotky taky ujdou. Tohle byl moc prima throwback. Doufám, že jste si to taky užili a nebudete mě proklínat, že vás takhle natahuju v pandemii.
