Víkendový cestovníček: víkend v Galway s kamarádkami
Třetí víkend v dubnu jsme měly s kamarádkami naplánovaný výlet do severozápadní metropole Irska, Galway. Zůstaly jsme přes noc a já s sebou měla jeden z mých foťáků a moc ráda se s vámi podělím o zážitky.
Já už jsem v Galway sice byla, někdy před deseti lety, ale jen jsme tam na chvíli zastavili a během škaredého počasí a zase jeli dál. Tento víkend to bylo poprvé, co jsem si trochu prošla město a viděla Salthill, což je velice oblíbená část Galway s výhledem na oceán a Burren National Park v hrabství Clare.
Hlavní důvod návštěvy Galway byl koncert, ale tentokrát to nebyl můj nápad. Kamarádka chtěla jít na koncert kapely Postmodern Jukebox a Dublin nám nevyhovoval, protože to bylo přes týden, tak jsme se rozhodly, že je čas si udělat dámský víkend.
Btw, o Postmodern Jukebox budu házet extra článek, ale určitě doporučuji je okouknout – dělají remaky známých písníček ve zvuku třeba z 20. let a je to moc fajn.
Zatímco dvě kamarádky jely vlakem z Dublinu do Galway (a před samotnou Galway jsme na ně narazily, protože vlak na chvíli zastavil a koleje vedly hned vedle příjezdovky do města haha), já a další kamarádka jsme se vydaly autem. Prosím pěkně, Irsko je super, ale jak už jsme zmínila několikrát – veřejná doprava tak super není. Dostat se z Waterfordu do Galway trvá 6+ hodin a několik přestupů, což je prostě šílené. Naštěstí kamarádka má auto a rozhodla se to risknout (normálně tak daleko nejezdí). Cesta nám i s přestávkami zabrala okolo čtyř hodin a protože se ten víkend na Irsko usmálo počasí, tak jsme si užily i krásné přírody a výhledů (v random vesničkách a na random kravičky a ovečky a koně).
Co se Galway týče – je to čtvrté největší město v Irské republice (Waterford je páté ha ha ha) a jedno z nejvíce navštěvovanějších míst v Irsku (co se turistů týče). Nachází se na západním pobřeží Irska hned na druhé straně od Dublinu. Rozdíl mezi těmito městy je, mimojiné, že zatímco se obě nachází hned u moře/oceánu, ti v Dublinu si ho moc neužijí kvůli samotnému městu (musí cestovat do Howthu nebo Bray, aby se dostali k moři, protože v centru Dublinu je soukromý přístav). V Galway na to šli chytřeji a v podstatě celé Salthill je hned u pobřeží Severoatlantického oceánu a nejen, že se člověk může procházet po pobřeží, ale místní se samozřejmě sem chodí i koupat.
Všechny jsme přijely do Galway v sobotu po druhé odpoledne a sešly se na parkovišti u auta (shodou okolností to parkoviště, co kamarádka vybrala, bylo za rohem od vlakového nádraží). Vyrazily jsme se podívat do města a hlavně jsme měly zarezervovanou restauraci na oběd. Vybraly jsme si italskou Woozza a tolik nám tam chutnalo, že jsme se tam další den vrátily hihi Určitě můžu doporučit – moje pizza s ananasem byla boží! Obsluha je tam taky moc fajn, všechny servírky byly moc milé a šéf restaurace taky (v neděli nám dal zadarmo dezert, prosím pěkně).
Po obědě jsme se rozhodly, že je čas na zmrzlinu a zbytek města. Centrum Galway je tzv. Latin Quarter a je to důvod, proč lidé milují centrum Galway. Jméno je odvozeno od námořní historie, kterou část města sdílí s latinským světem. Jak můžete ale sami vidět na fotkách – vizuálně je všechno velice irské.
Zmrzlinu jsme si tradičně daly v Gino’s, což je irský řetězec zmrzlináren. Ta v Galway je ale fakt vtipně malá. A neměli můj oblíbený sorbet s příchutí granatového jablka 🙁 Pokud budete někdy v Galway a budete chtít zmrzku, tak si popojděte trošku víc směrem k Latin Quarter a ochutnejte Murphy’s. Mají peckovní irské příchutě!
Po zmrzce byl čas si koupit pokoncertní snacks a vyrazit do našeho B&B. To se nacházelo v Salthill, asi 15 minut autem. Vtipně, GPSka nás navedla místo cesty kolem pobřeží přes město a my tak zjistily, že Salthill je velice bohatá část Galway. V životě jsem neviděla tak velké domy a už vůbec ne tak honosné. To prostě v Irsku není (teda, očividně kromě Salthillu v Galway)?
Naše Bed and Breakfast se jmenovalo Claremount House (neplést s Claremont B&B, které je jen kousek od tohoto; náš byl hned naproti parku pro karavany) a byl od něj úžasný výhled na zátoku. Ten výhled jsem si samozřejmě šla nafotit, zatímco kamarádky se zabydlely. Večer jsme měly zmíněný koncert v místě zvaném Leisureland. To je budova, ve které mají bazén a tobogán a místnost na koncerty. Vedle té budovy jsou pak pouťové atrakce a všechno se to nachází asi 20 minut od našeho B&B a hned naproti promenádě u oceánu. Salthill sám o sobě je opravdu asi ta nejlepší část Galway, kde se můžete ubytovat – máte tam skvělé výhledy, můžete se procházet kolem oceánu, je tam zábavní park a taky obyčejný park, spousta obchodů, kaváren a akvárium (ve kterém jsem před těmi cca 10 lety byla a měli tam české kapry!).
My se tedy do Leisureland prošly a užily si krásné výhledy na promenádě, stejně jako spousta dalších lidí. Co bylo na Leisureland skvělé byl fakt, že nás neprohledávaly, takže jsem nemusela vysvětlovat můj foťák a hlavně, kamarádka měla pro nás lístky na stání, ale celá venue je na sezení. Hned se nám všem ulevilo haha Koncert byl moc fajn a trval zhruba dvě hodiny, což bylo moc fajn. Já si kromě zážitků z koncertu domů také přivezla zalehlé uši, protože hudba byla hlasitější, než jsem si myslela. Vtipné je, že jsem s sebou měla špunty do uší, ale zapomněla jsem na ně. Tak si ze mě vemte příklad a radši si na koncerty berte špunty. Já totiž pak musela být několik dní v naprostém tichu, než se mi uši ustálily a věřte mi, že to nechcete, když Taylor zrovna dropla dvouhodinové nové album.
Sobotu jsme tedy zakončily úspěšně koncertem Postmodern Jukebox a procházkou nazpět do ubytování pod hvězdnou oblohou.
V neděli ráno jsme měly moc příjemné překvapení – tím prvním byla snídaně. Den předtím jsme si poručily palačinky (v Irsku to jsou obvykle jen lívance a ne ty super české palačinky) a kamarádka pěkně vajíčko, špenát a lososa. Palačinky ale nakonec nebyly lívance, ale menší verze českých palačinek. K tomu jsme měly javorový sirup, spoustu ovoce, domácí chleba a sladké pečivo. Bylo to prostě bájo.
Druhým překvapením byl opět výhled. Bylo kolem půl deváté ráno a kolem pobřeží Burren se rozprostřela mlha. Slunce už bylo dost vysoko a celé to vypadalo jako ráj:
S takovým výhledem se snídaně jedla sama! My se samozřejmě rozhodly, že se musíme jít projít. Naštěstí hned u toho parku s karavany byla cesta, která vedla kolem oceánu až k promenádě. No, nechám fotky mluvit za vše:
Pak už se zbývalo jen sbalit, vyrazit do města na poslední obchůzku a kupování magnetek (jinak by mě mamka nepustila domů), oběd a donut z Dungeons and Donuts (ano, prodávají stolní hry a donuty a je to úplně geniální).
Jak už víte, oběd jsme si opět daly ve Woozze. My jsme se procházely po městě a hledaly jiné místo, dokonce jsme „zaparkovaly“ v asijském bistru, ale tam jen zaměstnanec prošel okolo nás a nikdo si nás asi 10 minut nevšímal. Tak jsme se rozhodly, že pizza na rozloučenou bude nejlepší zakončení úspěšného výletu. Woozzu určitě doporučuji. Pizzu mají výbornou, holkám chutnalo i calzone. Šéf nám dal jako dezert jahodový cheesecake a ten byl taky moc fajn.
Náš Bed and Breakfast také doporučuji. Paní domácí Anna byla moc milá a při odchodu trvala na tom, že na ni máme huknout, aby se s námi rozloučila. Co se pokojů týče – náš byl s výhledem do mini zahrádky a na místní benzinku hned vedle (ta je ale v noci zavřená a doslova slyšíte ptáčky zpívat). Postel byla celkem fajn, ale já mám teď problémy se zády a páteří, tak mi nic moc nevyhovuje. Kamarádka se ale celkem vyspala. Náš pokoj byl menší, nebylo si kromě postelí kam jinam sednout, ale protože tam člověk přes den stejně nebyl, tak nám to bylo putna. Koupelna byla celkem prostorná a čistá/světlá. Zápasila jsem se sprchou, protože jsem nikdy neviděla takový přepínáč, ale kamarádka na to přišla nakonec (děkuji, J.!). Při příjezdu jsme každá na posteli měli na uvítanou Kinder čokoládku a v sobotu večer po koncertě nám před dveřmi nechala paní domácí každé láhev vody. Kamarádky měly pokoj s výhledem na zátoku. Z toho, co jsme viděly pokoj vypadal trochu větší, ale taky moc hezký.
Ale abych vám jen „neprodávala zajíce v pytli“ – tři věci, co mě v Galway překvapily – velikost Gino’s, jak vypadalo vlakové nádraží a hodně moc lidí. Jak už jsem zmínila, Gino’s je irský řetězec zmrzlináren. Znám ten ve Watiku a v Dublinu a oba jsou celkem velké a hlavně si má člověk kde sednout. To se v Galway nestane a je to zvláštní, protože je to opravdu populární město.
Vlakové nádraží se předělává a zase, člověk si nemá kde sednout, protože tam není moc sedaček a nádraží je otevřené z několika částí. Měly jsme štěstí, že bylo hezky, jinak by tam jeden umrzl. Prosím pěkně, nádraží ve Waterfordu je malinké (jezdí nám tady jen jedna linka do Dublinu), ale je tu spousta míst na sezení a když je venku škaredě, tak se má člověk kde schovat, aniž by umrzl.
Neděle se ještě dala, ale sobota byla šílená. A jsem si celkem i dost jistá, že spousta těch lidí byli místní a ani ne moc turistů, ale to množství. Bylo to snad horší, než na Graftonce v Dublinu a lowkey se divím, že nás nikdo neokradl.
I přesto ale Galway DOPORUČUJI! Už se moc těším, až se tam zase někdy podívám, protože jsem neviděla všechno a určitě se chci v Salthill svézt na ruském kole. Takže za mě určitě přidejte Galway na váš irský itinerář.
